U kovaných vrátek v plotu pozemku na Kamenném Vrchu vítají příchozí dva bílí teriéři a jezevčík. „Tihle tři jsou moji,“ vysvětluje čtyřiasedmdesátiletá majitelka nejdéle fungujícího psího hotelu v Česku, zatímco sestupuje po cestě směrem k domu.
První čtyřnohé klienty ubytovala ještě před revolucí v roce 1988, kdy si za celodenní hlídání účtovala 30 československých korun. Od té doby pečovala zhruba o tři tisíce psích hostů, spočítala podle svých záznamů.
„Je zbytečné pokoušet se tady udržet perfektní pořádek,“ konstatuje a rukou v předsíni naznačuje, ať se nevyzouvám. „Udělala jsem si tady výstavku, aby poprvé příchozí viděli, že se psům věnuji dlouhodobě a nedělám to jen pro peníze,“ ukazuje dlouholetá chovatelka různých ras na poháry a diplomy na zdi.
Jen stěží by pejskař hledal oddanější „tetu na hlídání“. Psy má pod dozorem neustále a když potřebuje byť jen nakrátko odejít, je z toho nesvá.
Během dne jsou s ní chlupatí svěřenci na zahradě, buď navolno, nebo v jednom ze čtyř oddělených výběhů. A i přes noc každému dopřává, co mu nejvíc vyhovuje. „Některým je lépe v kleci, jiní se uvelebí v pelíšcích kolem mojí postele, když jsou vychovaní a snáší se s ostatními. Výjimečně si vynutí i nocleh v ní, ale protože tam moji psi nesmí, nechci tam ani hosty,“ přibližuje.
Nejvíc psů hlídává v létě, dřív si brala klidně i patnáct naráz. Nyní se snaží mít jich na starosti nanejvýš deset. „Ale lidé mě často přemluví. Nevezměte psa, když páníček třeba potřebuje nastoupit do nemocnice,“ říká.
Na hlídání občas mívá i jiná zvířata - kočky, fretky nebo papoušky. Ubytovala už ale třeba ovci a prase. „Někteří si to neuvědomují, ale i po těch letech je to pro mě velký stres. Většina psů bere léky a než je všem podám, zapomenu na ty svoje,“ líčí původní profesí zdravotní sestra, která roky pracovala v satirickém divadle Večerní Brno.
Hosta vrátila paničce a za pár hodin byl zpět
S drobnými újmami počítat musí, vyhnout se jim nedá. „Pokousání a šrámy nepočítám, ale pes mě stiskl maximálně pětkrát za život a to už dávno. A určitě spíš moji než cizí. Ubytovaný pejsek je první dny vždy ve stresu a není dobré snažit se ho k něčemu přimět, nakonec vždy přijde sám,“ ví chovatelka.
Většina zvířat se k ní pravidelně vrací a ani několikaměsíční pobyt není vzácností. Jednou vrátila po dvou měsících psa majitelce a za pár hodin ho našla stát u vrat - paničce utekl, když se sprchovala, a sám od sebe přiběhl nazpět.
Dřív si všechny psy pamatovala jménem, nyní už používá univerzální oslovení „Bobíku“. „Kupodivu na to všichni docela slyší. Jednoho pejska jsme tu měli tři roky a také tady umřel. Majitelé se po revoluci odstěhovali za hranice a s sebou ho vzít nemohli. Vždycky přijeli, zaplatili a zase ho tu nechali. Za 30 let se mi ale nestalo, že by některý utekl. Je to velká zodpovědnost, jako když vám někdo dá na hlídání dítě. Majitelé volají z celého světa, aby se zeptali, jak se pejsek má.“
14. května 2016 |
Při výběru ubytování pro své psy by se lidé podle ní měli dívat především na to, jestli je hotel uzpůsoben pro pobyt zvířat venku. „Hlavně, aby nebyli někde celý den zavření v místnosti. U nás mají volnost a chodíme i na dlouhé procházky,“ dodává.
Některým psům totiž pobyt v cizím prostředí s kupou dalších čtyřnohých hostů na klidu a psychické pohodě moc nepřidá. „Naše fenka přišla po týdnu v hotelu celá vystresovaná a unavená tak, že několik dní jen spala,“ popisuje svou zkušenost s jiným brněnským psím hotelem Natalie z Brna.
„Ukňouraný pes do restaurace nepatří“
V posledních letech vzrůstá i obliba psích školek, kam vytížení chovatelé ráno psa přivezou a odpoledne ho zase vyzvednou, aby nebyl celé dny zavřený doma sám (psali jsme například zde).
Do solidních hotelů a školek berou většinou jen neagresivní psy, kteří se dobře snesou s ostatními. Pro majitele těch problematičtějších může být řešením individuální hlídání. Jsou i tací, kteří neváhají nastěhovat si před odjezdem na dovolenou hlídače přímo k sobě domů.
VIDEO: Psí školka v praxi. Je dražší než soukromá škola |
„Není to nic až tak výjimečného. Když je pes zvyklý v určitém prostředí a majitel ho nechce stresovat změnou,“ sdělil obchodní ředitel brněnské agentury, která zprostředkovává venčení i hlídání zvířat ve třech největších českých městech.
„Nejvíc klientů je dlouhodobých, k nimž náš pracovník chodí jednou nebo klidně i třikrát denně celý pracovní týden, takových je většina. Majitel ho buď přivede, nebo nechá k dispozici klíče od bytu, kde ho vyzvedneme a pak zase vrátíme,“ doplnil.
Někteří klienti si nechávají psa pohlídat jen na pár hodin, například když jdou do divadla či jinam za zábavou. Většina restaurací a podobných podniků podle zkušeností odborníka na psí socializaci Marka Beneše psy toleruje. Existují i podniky vyloženě pro psy - třeba psí cukrárna na pražském Žižkově.
„Majitelé by určitě měli vyhledávat podniky, které se prezentují jako ‚dog friendly‘. Pokud si nejsem jistý, jestli psa v restauraci uvítají, buď předem zavolám, nebo se před vstupem zeptám obsluhy. Je výhradně na majiteli, aby si stanovil pravidla, která v dané restauraci platí,“ říká.
Vzorný a vychovaný pes by podle něj měl být v restauraci téměř neviditelný.
„Čím víc se rozšiřuje okruh, kde se se mnou pes pohybuje, roste i moje zodpovědnost jako chovatele. Majitel by ale rozhodně měl dělat vše pro to, aby jeho pes byl spíš zdrojem obdivu než možných problémů. Nevychovaný či hyperaktivní pes, který nevydrží ležet u misky s vodou a štěkáním či kňouráním ruší ostatní, podle mě do restaurace nepatří,“ dodává.
5. července 2012 |
