„Plocha třicet metrů čtverečních, třicet vlakových souprav, přes tři sta metrů kolejí, šedesát výhybek a pět stanic,“ popisuje Radim Strnadel, zatímco šéf party Milan Tomek volá z digitálního velína: „Posílám na dvoukolejku Kyklopa a z tunelu vyjede Hurvínek.“
Následuje ještě Žabotlam, Barča nebo Velký bejček. „To jsou lidové názvy lokomotiv, zní to lépe než například motorový vůz M 131.1,“ směje se Tomek.
Role mají rozdělené. Jedni jsou vláčkaři, další stromečkáři, jiní se zase více zaměřují na stavby. Ale fušují do všeho. Modeláři se na začátku zaměřovali na období od 2. světové války zhruba po rok 1968 a nyní pokračují do roku 1989.
Většina vzniká svépomocí
Ale pendolino rozhodně po jejich kolejích nepojede. „Současnost je poměrně nudná,“ vysvětluje David Veselka, který má z modelu nejraději část s činžovními domy v Jiráskově ulici v Opavě. „Tam jsem strávil své dětství.“
Také další stavby jsou reálné, například vodní elektrárna v Opavě-Kylešovicích nebo nádraží v Suchdole nad Odrou. I tak zůstává pořád hodně prostoru pro fantazii. „Většinu si vyrábíme sami, někdy to jsou hodně cenné kousky,“ upozorňuje Tomek.
Modeláři každé dva měsíce předvádějí model lidem a hlavně děti jsou z vláčků u vytržení. „Rodiče je už tahají pryč, ale ony pořád nechtějí jít,“ usmívá se Tomáš Cábel.
Tělocvična už nestačí, modeláři proto plánují přemístění na půdu někdejší stolárny. Zatím scházejí peníze. „Sponzoři ale pomáhají. Až se přestěhujeme, uděláme novou krajinku, nějakou zříceninu, mosty a i šachtu,“ zasní se.
