„Z Integrovaného plánu rozvoje města bylo už před lety možné na revitalizaci amfiteátru peníze čerpat. Tenkrát se ale vybraly jiné projekty - rekonstrukce lázní a dostavba bazénu na Tržním náměstí. Je škoda, že tenkrát se ty peníze nevyužily. Teď už žádné nebudou, město má problém vůbec udržet běžný provoz. Liberec už žádné své dotační peníze nemá,“ říká liberecká zastupitelka Zuzana Kocumová, která se tématem zkrášlení oblasti Lidových sadů již před lety zabývala.
Podle ní má Liberec na starosti důležitější věci. „Je to odlehlé místo, už si na něj vzpomene málokdo. Jsou problémy, které pálí město víc a se kterými se lidé potkávají na každém kroku.“
O vybudování amfiteátru pro 35 tisíc osob se rozhodlo poté, co Lidové sady nestačily v roce 1950 pojmout tisíce návštěvníků tradičních Dnů radosti osvobozeného pohraničí. Stavba byla zahájena slavnostním nástupem brigádníků před radnicí, odkud se odebrali na staveniště a začali s mýcením porostů.
„Bylo to v rámci akce Buduj Liberec - posílíš mír,“ napsal Marek Řeháček ve své knize Procházka do Lidových sadů.
Za sto hodin práce zlatý odznak
Na stavbě pracovaly stovky dobrovolníků hlavně z řad mládeže. Agitační dvojice chodily po domácnostech a získávaly brigádnické závazky. Kdo odpracoval víc než 30 hodin, dostal stříbrný odznak, nad 100 hodin se uděloval zlatý. Učitelé a žáci Hudební školy se zavázali složit budovatelské písně s tématikou o výstavbě města.
Zprovoznění urychlilo rozhodnutí otevřít amfiteátr vystoupením sovětského armádního sboru Alexandrovci, který právě v Československu hostoval. Proto posledních deset dnů pracovalo při úpravě areálu někdy víc než pět tisíc brigádníků i v nočních směnách.
„Pro modelování jednotlivých teras byla použita mauthausenská žula, dopravená původně na stavbu takzvané Hitlerovy dálnice a zanechaná po celou válku nedaleko Machnína,“ uvádí Řeháček.
Zahajovací koncert 23. června 1951 zhlédlo více než 40 tisíc diváků. Na dokončovací práce, hlavně úpravu okolí pro zářijové slavnosti Dnů radosti osvobozeného pohraničí, však lidé chyběli, a tak musely být úkoly svěřeny různým organizacím.
V osmdesátých letech prošel amfiteátr rekonstrukcí
Po třiceti letech používání už byl amfiteátr notně zchátralý a v osmdesátém roce došlo k jeho rekonstrukci. Původní provozní objekt nahradila panelová budova se šatnami, bufetem a dalším zázemím. Jeviště od těch dob kryla plachta zavěšená na masivní ocelové konstrukci. „Úprav se dočkalo i hlediště, přičemž počet míst se snížil na patnáct tisíc,“ doplnil Řeháček.
Po roce 1989 ale už nebyl o masové akce zájem a areál začal znovu chátrat. V Lidových sadech kdysi zpracovávali projekt, který navrhoval přebudovat jej na lanové adrenalinové centrum. Svého času byla ve hře rovněž varianta přetvořit amfiteátr na kemp.
„Případný kemp by byl zaměřen hlavně na sportovněji zaměřené návštěvníky a vyznavače adrenalinových aktivit. Mohli by z něj vyrážet například na cyklistické túry do Jizerských hor. Byl by odlišný od pavlovického vyhledávaného například majiteli karavanů,“ říkal tehdejší náměstek primátora Ondřej Červinka.
Jeden čas se také uvažovalo o jeho nahrazení nástupním prostorem pro lanovou dráhu z Liberce do Bedřichova (sic!), ale po opuštění tohoto nepřiměřeně velkorysého projektu byl amfiteátr ponechán svému osudu.
Johnny Hallyday i Olympic
Kdo tu vůbec vystupoval? Legendární byl koncert francouzského rockera Johnnyho Hallydaye v červnu roku 1966, který po sérii výtržností skončil policejním honem na vlasatou mládež.
V září 1983 vyvolal velký ohlas koncert východoněmeckých rockerů Puhdys. „Masová návštěva mladé generace na rockovém koncertě Puhdys sice dokázala, že mladí mají k této hudbě vztah, nicméně nesmí neúměrně konkurovat zájmům ostatních. Proto znovu chceme apelovat na všestrannost kulturního rozhledu mladých lidí - vždyť nabídka je v Liberci dost pestrá!“ napsaly tehdy liberecké noviny Vpřed.
O rok později tu hrál Olympic a v pětaosmdesátém zpěvačka Petra Janů. A jmen by byla ještě spousta: Abraxas, Citron, Lucie, Stromboli a mnozí další.
„Areál však hlavně sloužil jako místo pro nejrůznější propagandistické akce, jako například Slavnosti míru a československo-sovětského přátelství, prvomájové oslavy a další, spojené převážně s vystoupením folklórních souborů a estrádami,“ napsal Řeháček.
