Proč se kozy jmenují bezoárové? V jejich žaludcích se nachází takzvaný bezoár, nestrávený pevný útvar, kterému v Asii připisují zázračné účinky.
„Nikdy jsem to ale na vlastní oči neviděl, přestože v asi deseti mrtvých kozách jsem po bezoáru pátral,“, říká revírník Ladislav Masopust, který se o celou oboru Vřísek stará.
Kozy bezoárové jsou předky naší kozy domácí. Ale divočejší, rychlejší, nebezpečnější. Krom toho jsou však i velmi přátelské.
„Poznají mě i mé auto. Když sem jedu, nerozprchnou se, protože vědí, že jim vezu potravu. Pohladit se ovšem nenechají, přece jen, je to divoká zvěř,“ objasňuje Masopust.
Pro tato zvířata jsou charakteristické jejich rohy. „V době říje je kozli používají jako zbraň při soubojích o přízeň samic. Sám jsem viděl, jak jeden skočil na druhého ze čtyři metry vysokého skalního převisu. To jsou neskutečné rány,“ líčí Masopust.
Loni takhle přišel o dva kozly, kteří se zřítili ze skal do hlubin. Jejich trofeje teď zdobí oborníkovu hájenku, kde bydlí. Je totiž nadšeným preparátorem.
Stádečko nás pozoruje zpovzdálí, blíž se neodváží. Masopust mě svým teréňákem odváží do nedaleké porodny. Tam jsou mláďata. Lesní cesta nás přivádí k patrovému renesančnímu zámku s kulovitou věžičkou.
Zámek má sice novou střechu, ale jinak je zpustlý. Podle kronik byl postaven v 16. století, zmiňován je jako „auff den Zischkenberg“, tedy na Žižkově hoře, podle místního kopce.
Dnes se mu říká Vřísek, někde jej uvádějí jako Vítkovec. Proč se tady ale všechno jmenuje po Žižkovi? I na to má můj průvodce odpověď. „Podle jedné pověsti tu vojevůdce Žižka nechal věznit a umučit svého bratra, který byl katolický kněz v sousedních Holanech.“
Nechme legendy snílkům. V sousedství zámečku nás poskakováním vítá stádečko koz bezoárových, tentokrát jde jen o mláďata a samice, což dokazují jejich mnohem menší rohy.
Zde mláďata dospějí, než je připustí do stáda. To má díky osmi novým přírůstkům už 47 kusů. Všichni to jsou vzdálení potomci dvanácti koz bezoárových, které sem v roce 1994 převezli z Pálavy.
„Tam je chovali v oboře. Ochránci přírody ale zjistili, že jim tam spásali vzácné rostliny, tak je přestěhovali sem,“ vysvětluje Masopust.
V oboře Vřísek se kozy rozmnožily do dnešních stavů. A stejně jako šlechtě kdysi neprospělo, když uzavírala sňatky a plodila děti jen mezi sebou, neprospívá to ani těm českolipským. I proto je letos čeká oživení krve, neboli inseminace koz spermatem tureckých kozlů.
„Lesy ČR na to vypsaly grant. Příbuzenská plemenitba je pro nás strašákem, už se tu dokonce u koz vyskytly rozštěpy patra, což je dokladem. V Turecku, kde kozy bezoárové volně žijí, odeberou sperma tamním kozlům, to se u nás podrobí analýze DNA, pokud bude v pořádku, kozy oplodníme,“ líčí revírník, zatímco mi ukazuje čerstvý přírůstek: ani ne dvouměsíční kůzle.
K němu má Ladislav Masopust vřelejší vztah, než k ostatním. Doslova ho totiž vytrhl z náruče smrti. „Bylo po porodu slaboučké, nemohlo ani pít. Byli jsme u něj, stříkačkou odebírali koze mlezivo a z něj mládě krmili,“ vzpomíná lesník.
Jeho až otcovský vztah ke zvířatům mě přivádí na otázku, jestli má členy stáda nějak pojmenované. Nejdřív zapírá, ale pak připustí, že ano.
Zjišťuji tak, že kozel, který vždycky první utíká při vakcinaci, se jmenuje Kajínek nebo že kůzle, kterému zahynula matka a pak jej vypiplala revírníkova manželka, se jmenuje Vendelín.
„Nejčastěji jim ale říkám Karle. To se vžilo poté, co jsem tu měl nějaké studenty, nepamatoval si jejich jména a všem říkal Karle,“ směje se Masopust.
Každý, kdo někdy choval prasata nebo králíky ví, že jakmile zvířeti dá jméno, už ho nemůže sníst. Ochutnal někdy revírník maso svých svěřenců? No jistěže. Aby se přesvědčil o pravdivosti tvrzení, že maso koz bezoárových je nejedlé, okusil jej Ladislav Masopust v klobáse.
„Nepoznal bych ho, chutnalo úplně normálně. Přitom když jsme maso střelených kusů vozili třeba do zoo, ani tygři to nechtěli žrát, jak to smrdělo,“ vybavuje si.
Návštěvu obory zakončuji u Masopustů doma. A teprve teď mě napadá otázka, která měla zaznít hned na začátku. Proč vlastně chováme kozy bezoárové, když tato zvířata u nás nikdy nežila? „Brambory jsou u nás také nepůvodní a máme je tady,“ loučí se se mnou průvodce.
