Byla neděle 15. února 1976. Pětačtyřicetiletá květinářka Marie Bartošová chvíli po poledni nastoupila do tramvaje směrem k Fakultní nemocnici u svaté Anny. Na Pekařské pracovala.
Ve stejnou dobu se dvaapadesátiletý Miroslav Šudák vydal navštívit svou manželku Alenu, která u sv. Anny tehdy ležela. Chtěl jet autobusem, jenže ten měl poruchu, a tak nasedl do stejné tramvaje jako Bartošová.
To, co se odehrálo poté, když oba z tramvaje vystoupili, i po čtyřiceti letech stále fascinuje spoustu lidí, a to nejen z Brna.
Pod Šudákem se doslova propadla zem. Odvážná Bartošová se jej snažila zachránit, a to ji stálo život. Tělo ženy, která doplatila na svůj hrdinský čin, prostě zmizelo a nikdy se nenašlo. Její ostatky s největší pravděpodobností leží někde v blízkosti Pekařské ulice dodnes.
Znalec brněnského podzemí Aleš Svoboda nevylučuje, že by se záhada ztraceného těla přece jen jednou mohla vyřešit. I přesto, že okolí místa bylo už před časem kvůli rekonstrukci ulice probádáno. „Při průzkumech podzemí se občas najde něco takového, jako jsou pozůstatky lidského těla. Není to tak, že bychom je záměrně hledali, ale třeba se jednoho dne ještě objeví,“ doufá Svoboda.
V roce 1992 to přitom vypadalo, že už okolo případu není co řešit. Policie tenkrát našla poblíž kanalizační výpusti v Kšírově ulici v Komárově lidské kosti a zbytek krimplenových kalhot. O půl roku později v Černovicích řeka Svratka vyplavila lebku. Manžel Bartošové na nalezených kalhotách sice identifikoval klín, který si do nich manželka všila, ale kosti nikdo zkouškám DNA nepodrobil. Vyšetřovatel Jiří Králík i přesto považoval případ za uzavřený. „Není technicky možné, aby se tělo z Pekařské ulice dostalo tak daleko,“ přemítá ale Svoboda.
Zem vymlela voda
Tragédii způsobilo staré litinové potrubí z 19. století, z něhož týden tryskala v podzemí voda a vymlela zem, která se později pod Šudákem propadla. Ačkoli se takové neštěstí od té doby nestalo a pracovníci Brněnských vodáren a kanalizací kontrolují stav trubek minimálně jednou za čtyři roky, nelze vyloučit, že se to už nikdy opakovat nebude.
„Taková nehoda nemusí být způsobena zrovna prasklým vodovodem. V podzemí jsou i kolektory, kabelovody a spousta jiných věcí, které mohou být poškozeny a narušit vodovod, jenž se nachází blízko u toho,“ upozornil generální ředitel společnosti Ladislav Haška
Nehodě tenkrát přihlížely desítky lidí. Bartošová byla přitom jediná, kdo se snažil Šudákovi pomoct. Muž se zachytil o kabely a díky podané ruce Bartošové se dokázal vysoukat z vody nahoru. Pod jeho zachránkyní se ale prolomila další část povrchu, takže sama spadla do vody.
Držela se uvolněných kabelů, ale kvůli chybějícímu palci na ruce se po chvíli pustila. Na dně se ve vodě a řídkém bahně nejspíš hned utopila. „I přesto se lidé pořád mylně domnívají, že se propadla do sklepů,“ vysvětlil Svoboda.
Poplach hasičům na stanici v Lidické ulici zazněl ve 12: 50. K místu vyjelo třináct lidí. Zpátky na základnu se vrátili až před půlnocí.
„K případům propadnutí silnice nebo chodníku vyjíždíme poměrně často, nikdy to ale nebylo tak vážné jako tenkrát,“ uvedl mluvčí jihomoravských hasičů Jaroslav Mikoška.
Okolo zmizelého těla v Brně kolovala spousta legend. Jedna dokonce říká, že Bartošová v podzemí vůbec neskončila a příležitosti využila k emigraci.
Tragédie na konci zimy 1976 otřásla Brnem, z novin se o ní ale lidé příliš nedozvěděli. Zrovna se totiž chystal 15. okresní sjezd KSČ a ten byl pro vět- šinu deníků důležitější. Úřady navíc chtěly záležitost co nejrychleji a nejtišeji uzavřít. Národní výbor města Brna odmítl manžela Bartošové odškodnit a nepřispěl ani na pamětní desku. Ta byla v Pekařské ulici umístěna až v 90. letech.
Vysvětlení se už ale Bartoš ani zachráněný Miroslav Šudák nedočkají. Oba jsou již několik let po smrti.
