S testem na alkohol z krve nebo moči řidič nemusí souhlasit. Dopouští se tím sice přestupku, i tak se mu to ale může vyplatit. A to v případě, když tuší, že by zkouška dopadla pozitivně a hrozilo by mu obvinění z trestného činu.
„Ano, je to určitá cesta pro obviněného z trestného činu. Jestliže ví, že hladinu v krvi má vysokou, čili nad jedno promile, je pro něj výhodnější zkoušku odmítnout. Má potom naději, že se to nepodaří prokázat,“ vysvětluje advokát Josef Biňovec, který se specializuje na trestné činy v dopravě.
Dechová zkouška, kterou policisté provádějí na místě, je totiž považována za orientační a bez dalších důkazů u soudu její výsledky neobstojí. Policisté však na krevní testy neposílají automaticky každého, komu naměří alkohol v dechu. „Odborné měření dle podmínek ČMI (Českého metrologického institutu, pozn. red.) by mělo být dostatečné i pro případné trestní řízení v souvislosti s paragrafem 247 trestního zákoníku, tedy ohrožení pod vlivem návykové látky,“ uvádí k tomu mluvčí Policejního prezidia Jozef Bocán.
Přístroje Dräger, které policisté pro měření hladiny alkoholu v dechu používají, jsou certifikované a jejich spolehlivost je vysoká. Navíc policie v případě kladné hodnoty provádí s odstupem alespoň pěti minut opakované měření. Dříve časté námitky řidičů, že přístroje neměří přesně, prý už dnes neplatí.
„Za posledních pět let jsem se nesetkal s tím, že by měl přístroj špatnou kalibraci. Na to si policisté dávají dobrý pozor. Stávalo se to dříve a měření pak bylo možno takto zpochybnit,“ uvádí Biňovec.
Přestupková komise se spokojí s výsledky z dechu
Spolehlivost přístroje je tak vysoká, že policisté na testy z krve či moči posílají jen některé z řidičů, kteří „nadýchají“. Mezi šest důvodů, proč požadovat testy, patří i podezření na trestný čin. To je automaticky ve chvíli, kdy řidič nadýchá kolem jednoho promile. I při nižších hodnotách může policista trvat na zkoušce z krve nebo moči, třeba když se dvě hodnoty naměřené v dechu liší o více než deset procent. O krevní zkoušku může požádat také řidič.
Kdy dechová zkouška nestačíPolicie pošle řidiče po pozitivní dechové zkoušce k lékaři na vyšetření krve nebo moči v těchto případech:
Zdroj: Policie ČR |
Zatímco přestupkové komisi výsledky z Drägeru stačí, u soudu je to problém. Zvlášť když je naměřená hodnota jen o málo vyšší než jedno promile, což je hranice mezi přestupkem a trestným činem.
„Výsledek provedené dechové zkoušky sice sám o sobě ke spolehlivému závěru o vině trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle paragrafu 274 odst. 1 trestního zákoníku bez dalšího nepostačuje,“ konstatoval Nejvyšší soud.
Zároveň však dodal, že výsledek dechové zkoušky mohou podpořit další důkazy, například způsob jízdy, celkové chování řidiče nebo vyšetření jeho stavu lékařem. Nejvyšší soud to uvedl v roce 2011 v případě opilého řidiče z Hodonínska, který odmítal přijmout verdikt o vině s tím, že mu neprovedli krevní zkoušku. Řidič svůj spor prohrál.
Soud musí hledat svědky
Biňovec zmínil, že ve sporných případech soudy zpravidla skutečně zkoumají i další důkazy. „Například svědectví někoho, kdo s obviněným seděl v restauraci, účtenka z restaurace, pokud tam pil sám, posudek z oboru toxikologie, nebo další svědecké výpovědi,“ upřesnil.
Není přitom nutné, aby se na opilosti řidiče shodli všichni svědci. Stačí, že to uvedou někteří z nich. Přesně tak to bylo v případě, kterým se v lednu 2010 po dovolání obviněného zabýval Nejvyšší soud.
Mýtus o jednom promileHladina alkoholu 1 promile je obvykle považována za hranici mezi přestupkem a trestným činem. Nemusí to tak být vždy, hlavní slovo má soud. Řidič, který v listopadu 2012 naboural u obce Libčice nad Vltavou, byl uznán vinným z trestného činu. V krvi mu přitom naměřili jen 0,94 promile alkoholu. Soud přihlédl k tomu, že auto nezvládl a v zatáčce vyletěl ze silnice. Jeho spolujezdkyně přitom zemřela. Dostal 15 měsíců natvrdo. |
Muži z Královéhradecka naměřili policisté nejprve 1,57 a po chvíli dokonce 1,64 promile alkoholu v dechu. Odběr krve odmítl a později u soudu zdůrazňoval, že svědci, kteří s ním přišli do styku po převozu na lékařské vyšetření, ho nepopisovali jako opilého.
„Všichni se shodli na slušném chování obviněného a nikdo z nich nezmínil zásadní projevy svědčící pro podstatnější ovlivnění alkoholem. Ošetřující lékařka (...) na záchytné stanici, kam byl policisty převezen, po vyšetření do protokolu uvedla, že v orientačních testech obstál co do chování, které bylo označeno jako zdvořilé, s hbitou výbavou představ, měl bledé spojivky, normální zornice a ani nejevil nejistotu při chůzi po čáře,“ shrnul jeho slova soud.
Nejvyššímu soudu ale v lednu 2010 stačilo, že dechová zkouška byla pozitivní i opakovaně, a že opile vypadal bezprostředně po jízdě, i když u lékařky později ne.
Návod pro opilé řidiče?
Sázet na důkazní nouzi po odmítnutí krevní zkoušky se však přesto může vyplatit, jak ukázal případ policejního instruktora Karla Kadlece, jehož Obvodní soud pro Prahu 2 zprostil obžaloby právě proto, že důkazy pro jeho silnou opilost nad jedno promile nenašel. Dechová zkouška mu přitom ukázala 1,45 promile.
18. ledna 2016 |
„Od počátku jsem se podivoval nad tím, že pan obžalovaný odmítl odběr krve i moči a způsobil, že orgány činné v trestním řízení se dostaly do důkazní nouze,“ zmínil sice soudce Jiří Horký, přesto však Kadlece osvobodil (více zde). Rozhodnutí ještě není pravomocné, státní zástupce proti němu podal stížnost.
Kadlecův advokát Karel Brückler postup svého klienta nechtěl komentovat a nevyjádřil se ani k tomu, zda to nedává návod pro jiné řidiče, kteří by usedli za volant v silné opilosti a policie je při tom zadržela. „Bez komentáře. Na tuto vaši konkrétní otázku, nezlobte se, neodpovím,“ řekl.
Zda je postup policejního důstojníka a bývalého instruktora střelby a munice Policejní akademie návodem pro ostatní opilé řidiče, nechce komentovat ani policie. Mluvčí Bocán uvedl, že ke konkrétnímu posuzování případů před soudem se nemůže vyjadřovat.
21. prosince 2015 |
