Přibáňova cesta po Austrálii a zemích Tichomoří začala loni 31. března a skončila 28. září a nyní vzniká i díky Zdeňku Krátkému filmový dokument.
A jaký je jeho nejdramatičtější zážitek? Například když na rozbahněné cestě v australské pustině s Danem Přibáněm a Vojtou Duchoslavem – fotografem, kuchařem a zdravotníkem v jedné osobě – přijížděli k místu, kde Marek Slobodník havaroval se svojí starou Jawou 250.
„Předtím už na blátě párkrát smyk dostal a spadl, ale vždy se s humorem jemu vlastním zvedl, a že jede dál, že je to pohoda. Ale když jsme k němu dojeli tentokrát, klečeli u něj už Radek s Marcinem a dávali mu masáž srdce. Byl to dost děsivý pohled. Běželi jsme k nim, ale to se už začali všichni včetně Marka smát, měli náramnou srandu, jak nás nachytali. Nám to moc vtipné nepřišlo. Vojta jim za to také pěkně vynadal,“ řekl Krátký.
Poznávacím znakem Přibáňových expedic jsou žluté trabanty – ty však museli cestovatelé tentokrát ještě před finále cesty poslat z Indonésie v předstihu do Evropy, protože se nepodařilo dojednat jejich transport do Malajsie či Thajska, kde měla expedice pokračovat.
Výjimečných pozitivních zážitků z cesty bylo mnoho. Cestovatelé viděli uprostřed Austrálie skálu Uluru neboli Ayers Rock, v Indonésii zažili noční sestup do jícnu sopky Ijen, kde modře hoří sirné plyny, a na Bali se potápěli ke korály obrostlým vrakům lodí. Nakonec si dali jízdu na motorkách z Malajsie napříč Thajskem až do Bangkoku.
Krátký si na cestě vyzkoušel mimo jiné i natáčení pod vodou. „Nejsem zkušený potápěč, v podstatě začátečník, a to má člověk co dělat, aby se neutopil, natož se ještě pokoušet o plynulý záběr a nějakou kompozici. Na téhle cestě jsme měli také už i vybavení, které nám na minulé expedici chybělo, a to dron s kamerou na letecké záběry, které jsou v australské pustině úchvatné,“ připomněl Krátký.
Na testování před odjezdem ale neměl čas, takže řízení dronu a práci kamery pilovali až na cestách. „Kameru jsem ovládal s pomocí dálkového náhledu obrazu, kterému často v nejméně vhodný okamžik vypadával signál, což bylo frustrující. Nic jiného než se s tím poprat nám ovšem nezbývalo, myslím, že se nám i přes to pár dobrých záběrů podařilo natočit,“ řekl Krátký.
A po návratu? Sprcha a spánek. „Po dlouhém letu a půl roce na cestách jsem to potřeboval. Ale hlavně jsem se těšil na blízké, přátele a domácí jídlo,“ přiznal.
