Abyste běhala druhá nejrychlejší běžecká kola, jen těsně za Francouzkou Dorinovou, to už tu dávno nebylo.
No to teda. Já fakt nevím, kde se to ve mně vzalo.
Vážně ani netušíte?
Nějací lidé mi říkali, že jsem trochu zhubla, tak snad proto. Nevím, nevážím se. Ale třeba jsem opravdu zhubla, možné to je. Sice toho jím mnohem víc, než jsem jedla dřív, ale mé tělo už se tak nějak srovnalo a konečně zase funguje správně, jak má.
Také jste sestřelila všech deset terčů, čímž jste definitivně vyvrátila vlastní obavy, že nemáte střeleckou formu.
To je pravda. Ale ještě to tady není u konce, ještě mi zítra nějaké ty terče zbývají. Každopádně je to lepší varianta, že jsem se v tréninku střelecky trápila a v závodě mi to potom šlo, než kdyby to bylo naopak.
Devět pohárových vítězství Gabriely Soukalové(v individuálních kláních) SEZONA 2012/13: Pokljuka - sprint Chanty Mansijsk (finále) - sprint Chanty Mansijsk (finále) - stíhací závod Chanty Mansijks (finále) - hromadný závod SEZONA 2013/14: Östersund - vytrvalostní závod Ruhpolding - vytrvalostní závod ̈ Ruhpolding - stíhací závod SEZONA 2014/15: Pokljuka - sprint SEZONA 2015/16: Östersund - sprint Pozn.: Navíc vyhrála třikrát se štafetou žen a dvakrát se smíšenou štafetou. |
Byla jste před startem nervózní, když jste sledovala, co větrné poryvy provádějí se sprintem mužů?
Já jsem pořád pevně věřila našim předchozím průzkumům, že se tady k večeru vítr vždycky uklidňuje. Přesvědčila jsem sama sebe, že se uklidní právě ve chvíli, kdy já přijedu na střelnici, a víc jsem to neřešila. Spíš jsem dělala všechno proto, abych před startem nepromrzla. Všechny jsme se musely několikrát převlékat, protože během nástřelu padaly trakaře. Byly jsme durch mokré a udržet se v teple bylo tím nejdůležitějším úkolem, co jsme musely před závodem zvládnout. Potom totiž stačí trošku, člověk vytuhne a pak už nemůže jet, ani střílet, protože ruce vám zmrznou a všechno je špatně.
Vyhovovalo vám, že vás trenéři nasadili až do třetí losované skupiny?
Moc. Doufala jsem totiž, že do té doby přestane padat. Sice nám i pak trochu na trať padalo, ale byl to velký rozdíl oproti prvním čtyřiceti holkám, které vystartovaly v úplně chumelenici.
Při ležce jste si na pátou ránu chvíli počkala. Co se dělo?
Trochu mě rozhodila předchozí rána, která spadla jen taktak, byl to kalibr na tři hodiny. Slyšela jsem to i podle zvuku, ale v duchu jsem tomu terči přikazovala: Ty prostě pudeš. A on šel. Tak jsem byla ráda, akorát mě to trošku pozastavilo v míření na další terč.
A potom jste uháněla po trati a najednou na vás křičeli, že po ležce vedete. Co jste si pomyslela?
Říkala jsem si: No jo, to je jen po první položce. Takových tu už bylo, co po ležce vedly.
Jenže ona na tom ani stojka nic nezměnila. Tentokrát byla i vaše poslední rána povedená.
Z toho jsem měla velkou radost. Samozřejmě mi blikl na chvilku hlavou poslední závod, i další závody, kdy jsem tu poslední ránu nedala. Ale utvrzovala jsem se: Tentokrát to musí být lepší než vždycky předtím.
Z ležky jste si odvážela náskok 28 vteřin na Sanfilippovou, jenže ten jste na trati ve třetím kole částečně ztrácela. Také ve vytrvalostním závodě jste měla ve čtvrtek poslední kolo pomalejší. Nyní jste tedy opět cítila, že sil ubývá?
Je fakt, že jsem se to dneska snažila rozjet víc s rozvahou než ve čtvrtek. Mohla jsem po startu vyrazit i rychleji, jenže to bych se pak třeba netrefila. Radši jsem neriskovala. Potom jsem v posledním kole skutečně trochu silově odcházela. Ale zároveň jsem se uklidňovala: Když vedu o takový kotel, snad tu půlminutu za kolo nenasbírám.
Jakmile jste s 15vteřinovým náskokem projela cílem, uvěřila jste, že byste mohla i vyhrát? Dorinová-Habertová tou dobou ještě stojku nestřílela.
Já hned odešla do převlíkací místnosti, kde jsem vůbec nevěděla, jak se pořadí v cíli dál vyvíjí. Teprve po patnácti minutách jsem usušená a oblečená zase vyšla ven - a koukám, že jsem furt první.
Takže jste si ani „neužila“ to nervózní čekání, zda vás nikdo nepředběhne?
Moc ne. Chvíli jsem pak ještě pokukovala, jestli se pořád držím nahoře - a potom už nastala jen veliká radost, že mě opravdu nikdo neohrozí.
Loni jste mi o vašem vítězství v Pokljuce vyprávěla, že jste si ho v jinak protrápeném úvodu sezony ani moc neužívala. Nyní už je to tedy jen čirá radost, že?
Je to překvapení i úleva. Nečekala jsem, že bych mohla být na začátku sezony v takové formě. Hrozně mě to překvapilo. Zároveň to však vnáší do mé duše klid. Výsledky mám a mohu být tím pádem i víc v klidu, protože před sezonou jsem si vůbec nebyla jistá, kam se mohu zařadit.
Trenér Vítek říká, že jste na závody víc soustředěná než dřív. Je to tak?
Doufám. Snažím se.
Vedete Světový pohár, obléknete v neděli žluté číslo. Co to pro vás znamená?
To je přímo super. Nemyslela jsem si, že se toho ještě někdy dožiju.
Ale no tak...
No fakt. Proto si všechna ta žlutá čísla z předminulé sezony doma pořád schraňuju. Abych měla jednou na co vzpomínat.
Vidíte a teď přibude nejméně jedno další. Navíc příští týden v Hochfilzenu budete mít při sprintu právo i na číslo červené, pro první ženu pořadí sprintu.
Bezva, červenou mám ráda. Budu tak trochu v národních barvách.
Nebudete, pokud budete stále i žlutá. Do nedělní stíhačky v Östersundu vyběhnete s náskokem 15 vteřin. Už jste takovou roli zažila, takže by pro vás neměla být kdovíjak nezvyklá.
Patnáct vteřin zase není tak moc. Přemýšlím, jestli se nemám radši uchýlit k taktizování a nechat se ze začátku dojet, nebo jestli to mám hned rozbalit, co mi nohy stačí - s tím, že to nakonec nějak dopadne. Uvidím, jak se po rozjetí před závodem budu cítit.
I kdybyste se cítila hůř, patnáct vteřin by na vás Sanfilippová v prvním kole najet neměla, ne?
To asi ne. Ale já střílím o deset vteřin pomaleji než spousta jiných holek. Stačí, když mě stáhne na trati o pět vteřin a potom mě může dorazit rychlostí střelby. Sama jsem zvědavá, jak to bude probíhat. Splněno už tu mám. Ale budu se snažit, co nejvíc to půjde.
