„Postupem se náplň mojí práce změnila. Konzultuji s trenéry, bavím se s hráči, předávám poznatky majiteli,“ popisuje 35letý rodák z Přílep, který válel v obraně Ajaxu nebo Juventusu Turín.
Vypadá to, že tahle parketa vám sedla.
Tak nějak jsem si to představoval. Když byla druhá liga, brali jsme klub jako jeden celek, nerozdělovali jsme první tým, béčko, mládež. Když se začal rýsovat postup, více úsilí a pozornosti bylo logicky věnováno áčku. Neznamená to, že bych se nedíval na mládež. Pořád mě zajímá. Ale mojí prioritou je prvoligový tým. Tak jsem to i chtěl.
Jste často v kontaktu s týmem?
Do kabiny moc nechodím, ale na tréninky ano. Je to o komunikaci s hráči. Když jsou třeba zranění, ptám se jich, jak se to vyvíjí, co vyšetření, konzultuji s fyzioterapeutkou, kondičním trenérem. Žiju s týmem, bavím se s trenérem. Co bylo, co nás čeká v nadcházejících zápasech. Denně jsme v kontaktu s majitelem, řešíme i chod klubu.
Řeknete si něco k výkonům?
Bavíme se o projevu hráčů i celého týmu. Role je usnadněná, protože výkony byly zatím velice dobré. Ale vždycky se něco najde, co by se dalo zlepšit. Nikdo to nebylo: Vyhráli jsme, super, všechno je zapomenuto. Tým se pořád učí, stává se dospělejší a vyzrálejší.
Překvapilo vás, jak si Zlín vede v nejvyšší soutěži, kde dlouho chyběl?
Když jsem viděl některé jarní zápasy ve druhé lize, říkal jsem si, že nemám strach, pokud postoupíme. I když bylo jasné, že doplnění mužstva bude potřeba. Osa byla ale daná, síla týmu byla cítit a hlavně jeho charakter. To je naše výhoda.
Vidíte v týmu hráče s mezinárodním potenciálem?
Už se o zlínských hráčích ví. Není to jako dva měsíce zpátky. Všichni si pamatujeme, že se psalo, že Zlín bude jeden z adeptů na sestup. Mužstvo bylo neokoukané, nikdo pořádně neznal jeho kvalitu, kterou teď potvrzuje. Hodně klukům se rýsuje budoucnost. Mohli by Zlín jednou přerůst a jít třeba až do zahraničí. Teď je důležité, aby výkony potvrzovali celou sezonu. Po roce, po dvou, až si zvyknou na ligu, to můžou prokázat někde jinde. Pro některé, i když se jim daří a mají dobré výsledky, by nemusel být rychlý přestup ideální.
Nejčastěji se skloňuje jméno kapitána Železníka, že?
Tím, že dává góly, je více vidět. Ale to bych mohl vzít odzadu od stoperské dvojice a chválit.
Snažíte se hráče držet při zemi?
Sami to tak cítí. Ještě nepřišel nikdo s tím, že by to chtěl zkusit někde jinde. Jsou vstřícní. Fotbal hrají delší dobu a chápou, že když se pět kol daří, tak to není hned na velké přestupy. Nelítají v oblacích. Vědí, že se s ligou pořád sžíváme. Jsou tady spokojení a chtějí spíše něco dokázat se Zlínem a až pak se třeba poohlédnout jinde.
Odborníci i média Zlín chválí. Jak se vám to poslouchá?
Ohlasy jsou pozitivní. Domácí zápasy jsme zvládli, ale je to i tím, jak se ukazujeme na soupeřových hřištích. Každý čekal, že venku budeme bojácní, zdržovat hru, bránit. Většinou jsme se prezentovali fotbalem, který se musel lidem líbit. Byli jsme i v televizi. Lidé nebyli zklamaní, možná si od Zlína ani moc neslibovali, že to bude extra zápas. Nestranný divák přitom musel být spokojený, gólů padlo hodně. Samozřejmě dostat hodně branek není dobrá vizitka, ale na Spartě jsme to měli těžké, byly tam dvě penalty. Zápas v Boleslavi šel do remízy, ale jedním gólem se zlomil a poslední zápas v Plzni jsme viděli teď. Smazali jsme manko dvou branek, pak jsme dostali dva góly. Jsou to silní soupeři, v takových zápasech se musíme dívat hlavně na výkon.
Zpátky k vaší práci manažera. Pomáhá vám při jednání, že jste fotbalovou personou?
Nevím, jestli je to výhoda, ale kam přijedeme, tam mě znají. Ve fotbalovém prostředí se pohybuju, kontaktů mám spoustu.
Jak berou Zlín zavedené prvoligové značky?
Většinu jednání zprostředkovávám. Lidi i prostředí znám, hodně jsem toho zažil. I z tohoto hlediska jsme v lize více vítáni. Ale musím také říct, že majitele klubu pana Červenku si ostatní hodně váží. Je strašně málo lidí, kteří dávají do fotbalu svoje peníze tak dlouho jako on. Patří mezi ikony. Jsem strašně rád, že je tady.
Zdá se, že první liga ho nabila energií.
Postupem hodně ožil. Není dne, kdybychom si aspoň jednou nevolali. Zajímá ho všechno okolo klubu, jak vypadá mužstvo. Jsem tím, kdo mu to sděluje. Ptá se na hráče, bere je trochu jako svoje děti. I oni to tak cítí a mají ho rádi. Pro fotbal ve Zlíně dělá moc. Ne vždy to bylo tak jednoduché, roky ve druhé lize pro něho nebyly ideální. Ale zase dokázal klub vrátit do první ligy, za což mu patří velký dík.
Není někdy až moc hodný?
Nemyslím si. Měl jsem ho teď možnost poznat hodně i z osobního života. Často jsme cestovali, na zápasy, na jednání ligových klubů. Řekneme si hodně věcí, nejen o fotbale, ale i soukromých. Kdykoliv měl jiný názor, tak ho řekl komukoliv. Za to si ho cením. Pak jsou jednání pro všechny jednodušší.
Jak často se rozcházíte?
Klape to, jsme na stejné vlně, spíše se doplňujeme. Snažíme se zlínskému fotbalu dát co nejvíce a někam ho posunout.
Jaký máte vztah k hlavnímu trenérovi Páníkovi?
Známe se z dob, kdy jsem tady byl v dorostu. Pak jsme se delší dobu neviděli. Ve fotbale si prošel skoro vším. O fotbale hodně ví a žije jím 24 hodin denně. Baví ho studovat, zlepšovat se. My mu dotváříme servis okolo. Zná alchymii kabiny. Výhoda pro nás je, že věci okolo prvního týmu děláme v malé skupině – majitel, já, trenér. Není tam více vlivů, snáze se dohodneme.
Prošel jste velkokluby. Nechybí vám ve Zlíně ten rozsáhlý štáb?
Neměnil bych. V našem triumvirátu je důvěra, vyhovuje mi to. Když si představím další čtyři lidi, kteří by do toho vstupovali, tak nevím, jestli by moje účast byla taková. Jsme rodinný klub a občas nám to závidí.
