Bylo půldruhé hodiny po kvalifikačním utkání proti Kazachstánu a kapitán českých fotbalistů si oddechl. „Vydřeli jsme to,“ řekl po vítězství 2:1, které Čechy už hodně přiblížilo k mistrovství Evropy, které příští rok hostí Francie.
První euforii jste prožili bezprostředně po utkání na hřišti s fanoušky, druhou zřejmě poté, co jste zjistili výsledky ostatních duelů ve skupině. Bylo to tak?
Já se o ostatní výsledky nejdřív vůbec nestaral, byl jsem rád, že jsme to proti Kazachstánu zvládli. Že jsme dali dva góly a zápas otočili. A porážka s Holanďanů s Islandem a remíza Turků s Lotyši je pro nás bonus.
Jak blízko je postup?
Chceme proměnit hned první mečbol, i když je jen hypotetický. Ani výhra v neděli v Lotyšsku nám ho zajistit nemusí. Hlavně se soustřeďme jen na náš zápas a pak uvidíme, na co to bude stačit.
Loňský podzim jste měli skvělý, všechno vyhráli. Letošní rok jste začali remízou s Lotyšskem, pak prohráli na Islandu a málem ztratili i s Kazachstánem. V čem je to jiné?
Jednak nám chybí někteří hráči. Na jaře české týmy nehrály poháry, což se na formě kluků taky mohlo projevit. Teď máme tři týmy v Evropské lize, což pomohlo i národnímu mužstvu.
Přesto, čekal jste, že druhá část kvalifikace bude tak těžká?
Nemysleli jsme si, že porazíme každého. Věděli jsme, že přijde zápas, kdy nevyhrajeme. Přišel s Lotyšskem, mohli jsme prohrát, nakonec pak i vyhrát. Rozdíl je malinký, na podzim to všechno hrálo pro nás, zvítězili jsme v zápasech, které na tři body nevypadaly. Pak se to otočilo. Skupina je vyrovnaná, těžká. Každý může obrat o body každého. Nejlíp si drží formu Island, proto sbírá body. Výborně brání, čeká na jeden brejk, na jednu šanci, což mu celou dobu vychází. A už mu stačí málo. My jsme na tom podobně, když vyhrajeme v Lotyšsku, může být hotovo.
V Lotyšsku vás čeká těžší zápas než doma s Kazachstánem. Souhlasíte?
Lotyši dali v Turecku gól na konci, to je pro ně obrovská vzpruha. Hrají doma, takže budou chtít něco získat. Ale bude záležet na nás, jak se s tím vyrovnáme, jaký zápas si uděláme. S Kazachy jsme si to udělali těžší, než jsme chtěli. Nadřeli jsme se hodně, Kazaši zaslouží uznání, jak to odehráli. Výborně takticky, bojovali, dobře drželi míč. Za těsnou výhru jsme rádi.
Před deseti patnácti lety by těsná domácí výhra nad outsiderem byla považována takřka za ostudu. Dnes je doba, že každé vítězství je dobré. Je to tak?
Nesmíme zapomínat na to, že jejich kluby hrají dobře v pohárech, Astana je v Lize mistrů, takže ti hráči kvalitu mít musí. Každé národní mužstvo si může vzít zkušeného trenéra, vybudovat si tým na organizaci hry. Když neodehrajete zápas na sto procent, tak nevyhrajete.
Vy jste se proti Kazachům museli vydat ze všech sil, abyste utkání otočili. Jaké bylo?
Hlavně, že jsme ty tři důležité body vybojovali. V prvním poločase, i když jsme si dokázali vytvořit převahu, tak nám finální fáze nevycházela, dostali jsme se jen do mála šancí. Navíc soupeř využil první standardku, to jim dalo sílu, motivaci, zvedlo je to. Dobře bránili a pro nás to bylo složité.
Co se dělo o poločase? Co vám trenér vytýkal?
Řekli jsme si, že musíme hrát mnohem agresivnější, rychleji. Že musíme mít větší tlak a centry ze stran dostat do vápna, abychom měli šanci dát gól. Nakonec to přesně takhle vyšlo.
Jak vám bylo, když ubíhal čas, blížil se závěr a pořád jste prohrávali?
Sice gól nepřicházel, ale ve vápně se pořád něco dělo, chyběly centimetry, nebo to oni v poslední chvíli zblokovali. Bylo znát, že jim docházejí síly a že to budou mít těžké, aby vydrželi až do konce. Sice měli pár brejků, ale nevyužili je. Náš trenér vyměnil útočné hráče, poslal čerstvé a to rozhodlo.
