Dvaadvacetiletý rodák ze Zábřehu na Moravě se totiž blýskl na stejných šampionátech v předchozích dvou letech, kdy pokaždé získal v této disciplíně zlato. „Znovu jsem měl ty největší ambice, ale Němec Dornbach byl rychlejší o 122 tisícin vteřiny, což může být čtyřicet centimetrů,“ pokyvuje hlavou svěřenec trenérů Petra Klimeše a Lubomíra Vojty.
Takže co převažuje - radost z medaile, anebo lítost, že vám to nevyšlo na třetí zlato v řadě?
Je to takové rozporuplné. Dal jsem do toho všechno, zlepšil jsem si osobní rekord o sedm desetin, a přece to nestačilo. Dornbachovi jsem ale blahopřál, říká se přece: přej a bude ti přáno. Doufám, že v dalších disciplínách, které mě čekají, se štěstí přikloní na moji stranu.
Ve čtvrtek a v pátek se jede sprint, v neděli keirin. Jak si v těchto disciplínách věříte?
V obou případech bych se chtěl dostat na stupně. Větší šance mám asi v keirinu, který je víc o vytrvalosti, což mi sedí víc. Ale uvidíme po čtvrteční kvalifikaci sprintu.
Jaká se v Aténách sešla konkurence? Je znát, že je předolympijský rok i v této věkové kategorii?
Docela ano, protože můj ročník 1993 je silný - je tady hodně kluků, kteří už se prosadili v závodech Světového poháru kategorie elite. Olympijská kvalifikace běží od loňského podzimu a týká se sprintu a keirinu, tenhle šampionát se do ní ale nepočítá.
Po loňském evropském zlatu v třiadvacítkách jste přiznal, že účast v olympijském Riu je také vaším snem. Daří se jej naplňovat?
Bohužel nedaří. Součástí kvalifikace jsou seniorské šampionáty světa a Evropy a Světové poháry, které se jezdí v zimě. Jenže já měl právě v zimě zranění, takže se to rozjelo beze mě - od nás si vede velmi dobře Pavel Kelemen, ve sprinterském žebříčku je třetí a postupuje devět lidí. Doufám ale, že kvalifikace pro Tokio 2020 už mě takovým obloukem neobejde.
Letošní mistrovství Evropy dráhařů se uskuteční v říjnu ve Švýcarsku. Máte šanci prosadit se do reprezentačního týmu, i když jste ve hře o Rio mimo?
Myslím, že ano. Kdybych tady udělal ještě nějakou medaili, mohlo by mi to pootevřít dveře.
O Řecku se nyní hovoří zejména v souvislosti s ekonomickou krizí - pocítili jste ji nějak?
Nás se krize nikterak nedotýká. Hotel je skvělý, organizace závodů taky. Při silničních trénincích vidíme, že některé výrobní haly a továrny jsou mimo provoz, to ale spatříte u nás taky. Místní lidé se tváří spokojeně a stravovací zařízení se o nás perou, abychom chodili na jídlo k nim.
