Hudba Wabiho Ryvoly a jeho bratra Mikiho posunula klasickou trampskou píseň, která se narodila v meziválečném období v podobě foxtrotů či waltzů, do úplně nové moderní podoby. Nese stopy jazzu a swingu, ale je jiná také díky zvláštní atmosféře textů.
Jiří Wabi Ryvola.
„Jako malé dítě jsem si pouštěl na deskách Greenhorny a podobné kapely. Tu muziku měli rádi rodiče, u nás se i hrála a zpívala. Mezi tímhle a starými trampskými písničkami se občas ozvala nějaká, která se od ostatních lišila, vyčnívala. Třeba Hejno vran, Tereza nebo Zvláštní znamení woodcraft. Líbily se mi víc než ty ostatní,“ vzpomíná Petr Růžička na první setkání s Ryvolovou hudbou.
V době, kdy se sám učil hrát na kytaru, dostal kazetu Nejlepší Ryvolovky s výběrem nejznámějších písní bratří Ryvolů.
„Najednou jsem zjistil, že tohle mě bere za srdce. Začal jsem se pídit po dalších a zjistil, že těch písní, zvlášť od Wabiho Ryvoly, jsou mraky. A přerostlo to ve sběratelskou vášeň. Nejen, že jsem tu muziku hrál, ale měl jsem radost, když jsem u někoho objevil nějakou nahrávku mně dosud neznámé písně. Řekl jsem si, že si pro sebe a pár podobných nadšenců přepíšu písně do not a sestavím vlastní zpěvník všech dostupných Wabiho písní,“ líčí Růžička.
Shodou okolností právě v západních Čechách už kdysi vyšel nejobsáhlejší sborník Ryvolových textů. V polovině 80. let ho v Plzni jako samizdat s názvem Co všechno vítr svál rozmnožený na průklepových papírech vydali Petr a Věra Náhlíkovi.
A právě s Petrem Náhlíkem, zástupcem trampského sdružení Avalon zabývajícího se vydáváním trampských časopisů a publikací, se před pár lety Petr Růžička domluvil, že by stálo za to vydat celé Ryvolovo dílo knižně.
„Tušil jsem, že to bude hodně práce, ale kolik jí bude, to mi tehdy vůbec nedocházelo,“ říká dnes Růžička.
Jako muzikant amatér neměl s notami žádnou zkušenost, ani základ z „hudebky“. V dospělosti začal s notovým zápisem úplně od píky, písničky se naučil zapisovat konfrontací s profesionálně zpracovanými zápisy známých melodií a později i s pomocí notových korektorů obou dílů zpěvníku.
Nechtěl odvést polovičatou práci, cítil odpovědnost za dílo autora, který se stal legendou.
Zpěvník vyšel jako dvoudílný, na každém dílu nechal Petr Růžička kolem 1500 hodin práce, samozřejmě vedle své civilní profese projektanta elektrických zařízení.
Podklady dodala poslední Wabiho žena Saša i bratr Miki
„Našli jsme věci, které dosud nikdo neznal, které se objevily třeba ve Wabiho archivu v nahrávkách nebo částečných notových zápisech. Je škoda, že Wabi, který noty uměl a poznamenával si i různé nuance, zapsal někdy naopak třeba jen tři čtyři takty a pak vlnovku, že to nějak v tom duchu pokračuje. On věděl jak, vzpomněl by si i za pár let. Jenže pro nás je to ztracené, což je škoda. Ale myslím, že to podstatné se podařilo zachytit,“ doufá autor zpěvníku.
První díl s tvorbou od roku 1957 až do roku 1974 vyšel v roce 2011. Obsahuje 123 písní, z toho je 106 v notách, zbylé jen textem. Ve druhém dílu, který se nedávno dočkal slavnostního křtu, je 150 písní z let 1975-1994 textem a z toho 118 v notách.
Za podklady pro svoji práci vděčí Petr Růžička mnoha lidem. Byla mezi nimi třeba Ryvolova poslední žena Saša, která spravuje jeho archiv, Wabiho bratr Miki nebo druhý nejstarší syn Alan Ryvola. A pak řada kamarádů, kteří uchovali záznamy z koncertů a nejrůznějších setkání na magnetofonových kotoučcích a kazetách.
