Dvěma góly proti Spartě zařídil výhru 3:1. Téměř třicet tisíc fanoušků na stadionu za Lužánkami křičelo jeho jméno. Fotbalový svět před 21 lety ukazoval Marcelu Cupákovi přívětivou tvář.
V sobotu si bývalý brněnský útočník vzpomínky, které se mu vryly do paměti, připomene na rozlučce Petra Švancary. „Těším se na narvaný stadion, na husí kůži po zádech,“ říká dnes 41letý Cupák, jenž už dlouhé roky velký fotbal sleduje jen zpovzdálí. „Mám špatná kolena, pořád mi v nich něco přeskakuje. Možná je to z toho, že mám křivé nohy, ale snad deset minut zvládnu.“
Ne, to není ten hlavní důvod, proč si útočník, z něhož v devadesátých letech měly strach všechny ligové obrany, prošel peklem.
Cupákovi vrcholnou kariéru podobně jako Milanu Pacandovi předčasně ukončil démon alkohol. „Zdrbali jsme si to sami. Oba to víme, ale teď s tím nic nenaděláme,“ říká smířlivě bývalý ligový kanonýr.
Cupákovy peripetie začaly na přelomu tisíciletí po comebacku do Brna z vydařeného angažmá v Drnovicích, se kterými si zahrál i Pohár UEFA proti slavnému Mnichovu 1860. „Panu Gottvaldovi docházely peníze a chtěl jsem mu pomoct tím, že mě prodal,“ vzpomíná Cupák.
Už jako brněnský útočník musel poprvé na operaci s kolenem, poté mu jako hráči s největší smlouvou začaly další tahanice. „Chtěli po mně, abych šel s platem o třetinu dolů, ale já si postavil hlavu a řekl ne,“ vypráví brněnský rodák. Paličatou hvězdu přeřadil klub do béčka, měl nařízené individuální tréninky.
A frustrovaný Cupák, který měl na kontě 201 ligových startů a 34 branek, zaháněl žal alkoholem. Byl to začátek konce. „Dřív jsem to ještě dokázal korigovat, pak už to nešlo,“ přiznává hráč, jemuž dodnes v hlavě zní slova zesnulého kamaráda a exspoluhráče Romana Kuklety: „Cupi, važ si toho, že můžeš trénovat.“
Jenže on neposlechl, z Brna ho vyhodili za narušování morálky. A Cupák pil dál, s vrcholovým fotbalem sekl, ještě než oslavil třicítku. „S odstupem času člověk vidí, že se měl zachovat jinak,“ lituje Cupák. „Trénink, oběd, kávička, zase trénink, to byl krásný život,“ pokračuje bývalý mládežnický reprezentant, jenž se poté fotbalově ukryl ve Křoví - malé vesničce na Vysočině.
Místo příjemného života fotbalového profíka se musel najednou hodně otáčet, aby se uživil. Kamarádovi pomáhal v České Lípě rozjíždět byznys se železem, poté rozvážel po Brně stavební materiál. V současnosti trénuje muže Slavkova u Brna, kteří působí v 1.A třídě.
Stará se tam také jako správce o tamní areál, k tomu vede i dorostence z Újezdu u Brna. „Mám tam totiž svého kluka,“ podotýká Cupák, který byl podruhé na protialkoholním léčení minulý rok. „Je to těžké, pořád s tím bojuju.“
Na těžké životní chvíle může o víkendu díky Švancarově exhibici zapomenout. „Klobouk dolů před ním. Myslím, že je v současnosti v Brně slavnější než primátor,“ dodává Cupák.
