Také díky jejímu druhému místu Češi nakonec ovládli první ligu na mistrovství Evropy družstev a zajistili si návrat mezi superligovou elitu. „Mohlo to být o místo lepší, ale tady šlo o celkové umístění,“ řekla 23letá brunetka.
Jak jste si užila víkend s celým týmem?
Za týmový závod jsem hrozně ráda. Je tu úplně jiná atmosféra, všichni fandí, to se mi moc líbí. Včera jsem taky fandila na tribuně.
A užila jste si to? Výkony kvůli nepříliš fungujícím informačním tabulím nejsou moc vidět.
Nevědět výsledek je někdy lepší (smích). Pro diváka je to ale blbé, měl by vědět, jak to vypadá, což se nevědělo.
Nebála jste se, aby vám podobně jako mužům nepřidali kolo navíc?
Bála! A počítala si každých 100 metrů. Dělám to vždycky, on je na to docela čas.
Stalo se vám někdy taky, že byste musela běžet o kolo víc?
Stalo, na mistrovství do 22 let. Tam mi zvonili o kolo dřív, což mě zmátlo, ale když je to o kolo míň, tak to se ještě dá. Pak jsem doběhla do cíle, měla jsem 50 metrů náskok. Ostatní rozhodčí kromě jednoho na mě volali, že běžím ještě kolo, tak jsem ho doběhla.
Bavili jste se s Jakubem Zemaníkem o včerejším závodě?
Smála jsem se mu, že kdybych byla ve své nejlepší formě, tak ho porazím. To by se nemělo stát. Ale on to bral dobře. Jako jediný zvedl v cíli ruce. Divil se, co to je. Jinak se všichni vezli. Ale je dobré, že doběhl, jinak by se to nepočítalo.
Chystáte se v červenci na univerziádu do Jižní Koreje, přestože v zemi řádí virus MERS?
Chci jet, nebojím se ho. Riziko je všude, akorát tady to je zmedializované. Ale letěla jsem na podzim i do Afriky, kde měla být ebola. A nebyla. Pořád jsem tady. Nechci se tomu vysmívat. Třeba přijedu a umřu. Ale to se stejně jednou stane (smích).
