„Do kopce nemám problémy, to jedu v terénu ráda, ale jak přijde sjezd, strašně se bojím,“ usmívala se v cíli třetí nejrychlejší žena jabloneckého šampionátu. „Dávám důraz spíš na bezpečnost než na to, abych byla co nejrychlejší. Hlavně závod nějak přežít.“
Sedáte na kolo v přípravě často?
Právě že vůbec. Vždycky jsem mívala hodně naježděno, ale jak jsme letos byli na jaře v Norsku na lyžích, tak nemáme najeto skoro nic.
Jak vypadá váš typický den v přípravě?
Ráno dvě a půl hodiny čistého času trénink na kolečkových lyžích se střelbou, odpoledne třeba hodina posilovny, potom nějaké vyjetí nebo výklus. Je to dřina.
Už aby začala zima, že?
Shodlo se nás víc, že v zimě se závody máme snad jednodušší režim než v tréninkovém období, protože tady se dře celý den.
Jak se vám líbil kemp na lyžích v Norsku na přelomu května a června?
Pro nás to bylo něco úplně nového. Bylo to vítané zpestření přípravy, kterou děláme pořád. Proč si nezalyžovat v květnu?
Projeví se to, až vyrazíte poprvé na lyže?
Máme to nastavené tak, že každý měsíc strávíme aspoň pár dní na sněhu. V červenci nás čeká trénink v tunelu, v srpnu možná vyrazíme na ledovec, v září zase tunel, v říjnu Dachstein a v listopadu už se lyžuje.
Vloni jste vynikala skvělým během. Co děláte proto, abyste se udržela na výši?
Teď se snažíme trochu stabilizovat střelbu, ale k tomu je potřeba srovnat hlavu. Musím si dávat pozor na chyby, které jsem udělala i teď na jabloneckém šampionátu.
