Byl duben 1996, když se v Estonsku stala pro Island důležitá chvíle: ze hřiště odešel muž s číslem 9, který políbil na tvář svého náhradníka, hráče s číslem 13.
Devítku měl na zádech Arnór Gudjohnsen, jeden z prvních Islanďanů, kteří se živili fotbalem v zahraničí. Třináctku pak jeho 17letý syn Eidur. „Měl jsem dvě nebo tři dobré šance skórovat, nepovedlo se, přesto jsem spokojený, byl to můj první zápas v reprezentaci,“ řekl vyjukaný blonďák Gudjohnsen, budoucí hvězda, po výhře 3:0.
Jedna velká islandská kariéra končila, druhá začínala.
O Gudjohnsenovi mladším se vědělo, že je to velký talent, ale jeho pozdější kariéra předčila očekávání i úspěchy otce, který hrál v Belgii za Lokeren, Anderlecht Brusel či ve Francii za Bordeaux.
Jeho potomka si vybral PSV Eindhoven, kde se tenkrát v útoku potkal s Brazilcem Ronaldem. Kvůli ošklivé zlomenině nohy sice následovala dvouletá pauza, po níž se chvíli rozehrál na Islandu, pak už ale přišly jeho chvíle: anglický Bolton, dál prestižní adresy jako Chelsea, Barcelona, Monako, Tottenham...
S Chelsea získal dva tituly, s Barcelonou vyhrál v roce 2009 vysoce ceněný treble, tedy ligu, Ligu mistrů i domácí pohár.
Stal se z něj boháč, superstar, ale při zranění zaháněl nudu hazardem, jemuž propadl. Když byl v Chelsea, přiznal, že za pět měsíců prohrál v kasinu 400 tisíc liber, což bylo tehdy téměř 20 milionů korun!
„Vím, že kdybych pokračoval, tak bych jednou prohrál všechno,“ řekl pak. „Když jsem vyhrál nějakou velkou částku, zažil jsem ohromný pocit radosti, který se dá přirovnat jen k adrenalinu po vstřeleném gólu. Chtěl jsem znovu vyhrát, ale místo toho jsem se potápěl hlouběji a hlouběji. Přerostlo mi to přes hlavu. Do kasina už nikdy nevkročím,“ slíbil v roce 2003. Přesto přišel další průšvih, když ho v roce 2005 chytili v Londýně opilého za volantem.
Ani to mu ale neubralo na popularitě. Fotbal hrát uměl náramně. Není divu, že se stal kapitánem Islandu a pro jeho obyvatele fotbalovým Bohem. Jím vedený národní tým byl ale léta outsider, což se změnilo až nedávno.
„Island měl vždycky dobré hráče, jen se nikdy nesešli ve stejný čas, ve stejné generaci,“ myslí si Gudjohnsen, který může příští rok oslavit 20 let v reprezentaci, v níž je s 25 góly nejlepším střelcem historie a také suverénně nejstarším hráčem.
S nástupem nové generace se mu přiblížila pro Island unikátní příležitost dostat se na mistrovství světa do Brazílie 2014. „Byla by to pro mě skvělá šance, jak se rozloučit s reprezentací,“ říkal v listopadu 2013 před baráží s Chorvatskem.
V ní Island neuspěl a Gudjohnsen říkal: „Aspoň se Island dostal na mapu světového fotbalu.“
Sám měl tehdy za sebou slabší léta ve Stoke City, Fulhamu, AEK Atény (kde si opět zlomil nohu), Cercle Bruggy a FC Bruggy. Nepočítal s tím, že by ještě někdy mohl nakouknout do reprezentace, která v pátek bude hrát s Českem o první místo v kvalifikační skupině o Euro 2016.
Jenže ho znovu nakoplo angažmá v druholigovém Boltonu, kam se v zimě vrátil po 14 letech jako protřelý mazák. „Jsem trochu pomalejší než dřív, ale snažím se prodat svoje zkušenosti. To se od vás taky čeká, když se blíží konec kariéry,“ říkal.
V březnu ho trenér Lars Lagerbäck – po rok a půl dlouhé pauze – povolal na kvalifikační utkání v Kazachstánu, kde gólem přispěl k výhře 3:0. „Lidé na Islandu ho hodně respektují díky jeho kariéře, ale i jako člověka. Umí jednat s ostatními hráči, kterým radí a chce z nich dostat to nejlepší. Oni jsou ochotní jít tak daleko, jak jen je to možné. I kvůli němu,“ uvedl Lagerbäck.
Zvací dopis přišel do Boltonu i před pátečním zápasem s Českem. „Byli jsme spolu dva roky v Chelsea, znám ho a doufám, že mě nebude moc trápit,“ usmívá se brankář Petr Čech.
Island ztrácí na Čechy jeden bod a sní o účasti na prvním velkém turnaji v historii země. „Poprvé jsem reprezentoval v roce 1996, takže můžu porovnávat: takhle dobrá atmosféra kolem národního týmu na Islandu ještě nikdy nebyla,“ říká Gudjohnsen. „Očekávání jsou velká. Když jsem mluvil o tom, že se nikdy nesešli dobří hráči v jedné generaci, tak teď se sešli.“
„Guddymu“ se tak stále může vyplnit letité přání: dojít s Islandem poprvé na šampionát.
A pak skončit...
