Ukázalo se, že děti z regionu na tom nejsou nejhůř, i když také mezi nimi vítězí spíš pasivní „zevling“ v parku a virtuální realita na sociálních sítích před opravdovým pohybem.
Sice se nemohou rovnat svým vrstevníkům z Libereckého a Zlínského kraje, kteří jsou daleko vpředu před ostatními, ale na druhou stranu mají slušný náskok před dětmi z Karlovarského, Olomouckého a Plzeňského kraje, které ve výzkumu propadly.
Rovných 400 bodů však nelze slavit, jsou to pouze průměrné výsledky mezi více než 50 tisíci školáky, kteří osmiboj absolvovali.
V testech tří věkových kategorií (6-9 let, 10-12 let a 13-15 let) v kraji nejlépe dopadla prostřední věková skupina se 402 body, hranici 400 bodů ve všech třech kategoriích překonaly jen děti z Libereckého i Zlínského kraje a Vysočiny.
Průměrné výsledky nejsou nahodilé
„S překvapením jsem nedávno zjistila, že už neplatí, že venkovské děti po vyučování hodí tašku do kouta a lítají po venku. I menší děti se raději dívají do počítače nebo telefonu a rodiče pro ně do družiny přijedou autem, přestože to domů mají sotva půl kilometru,“ říká Blanka Paulů, někdejší československá reprezentantka v běhu na lyžích, která na olympiádě v Sarajevu 1984 získala štafetové stříbro.
Rodačku z Vrchlabí a dlouholetou trenérku na sportovním gymnáziu prvenství Liberecka nepřekvapilo: „Obecně je to asi nejsportovnější region.“
A co Královéhradecko? Podle Paulů nejsou průměrné výsledky nahodilé: „Už to dávno není takové jako třeba před 20 lety. Ještě se sportuje možná v podhůří, ale kolem Hradce už to není tak žhavé.“
Skok (případně trojskok) z místa, hluboký předklon, běh na 500 nebo 1 000 metrů, zkrácené sedy-lehy, sprint na 60 metrů, stoj na jedné noze, člunkový běh a hod basketbalovým míčem od října do prosince 2014 absolvoval díky Projektu Sazka olympijský víceboj největší počet dětí za posledních 25 let.
Výsledky v krajích1. Liberecký 407 |
Data analyzoval expert na sport dětí Tomáš Perič z pražské Fakulty tělesné výchovy a sportu a také on se nestačil divit.
„Rozdílné výsledky mezi kraji mě překvapily, mysleli jsme si, že budou víceméně podobné. A také bych nečekal, že velká města budou úspěšnější než ta menší, zvlášť když se pořád traduje, že děti z vesnic jsou na tom s pohybem lépe. Nemáme sociologická data, ale domníváme se, že to může být tím, že ve větších městech je více příležitostí ke sportování,“ přemýšlí Perič.
Podobně rozsáhlé testy se naposledy dělaly ještě v dobách spartakiád, od roku 1989 se výzkumy týkaly maximálně několika stovek školáků.
Nejvíc vždy záleží na rodině
„Velkými vzory pro nás mohou být Německo a Anglie. Chtěli bychom mít právě i data ze zahraničí, abychom mohli srovnávat,“ říká předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval, který si zřejmě uvědomuje, že má před sebou dlouhý maraton: „Zatímco v Německu sportuje 50 procent populace, u nás je to jen 27 procent. Ten fatální rozdíl ale chceme změnit.“
Podle Blanky Paulů nejsou receptem jen testy a výzkumy, byť začátek je to slibný. „Nejvíc vždy záleží na rodině. Rodiče by měli děti vést ke sportu a ne s nimi ve volném čase jezdit do obchoďáku,“ apeluje olympionička, která v úterý oslaví 61. narozeniny, ale stále aktivně sportuje.
„Podle mě měly neocenitelný význam sportovní třídy a školy. Dodnes se při běžeckých závodech setkávám s dětmi, které jsem učila. Tehdy sice zdaleka nebyly nejlepší, ale nyní své potomky vedou ke sportu. Z toho mám vždycky ohromnou radost. Za našich dob to sice bylo trochu moc na sílu a řízené, ale zatracovat sportovní třídy je cesta do pekel,“ domnívá se Paulů, podle které je neradostná rovněž budoucnost: „Když ten vývoj sleduju, jsem z toho rozčarovaná.“
Opačný názor však mají autoři olympijského osmiboje. „V tomto projektu se nám daří zapojit do sportování desítky tisíc dětí a výsledky jasně prokazují, že v této snaze musíme vytrvat. Pomůžeme dětem najít sporty, které je budou bavit, i místa, kde se jim mohou věnovat,“ slibuje si generální ředitel Sazky Robert Chvátal.
