Stojíme po utkání s Hradcem Králové v útrobách jihlavského stadionu a z reproduktorů zní pozitivní moderní písničky. Slovenský fotbalista Peter Šulek veselé hudbě kontruje smutným vyjádřením k situaci kolem fotbalu ve své zemi, když říká: „Nějaký čas to vypadalo, že to jde u nás dopředu, ale teď tam zase fotbal stagnuje.“ Načež odmítá říct přesné příčiny a odkazuje mě jinam: „Je to otázka pro vedení tamního svazu, já se k tomu moc nechci vyjadřovat.“
Pak přece jen poleví a udělá alespoň srovnání s Českou republikou, kde už hraje sedm měsíců. „V první řadě je nejvyšší česká liga víc medializovaná,“ začne. „Taky chodí v Česku víc lidí, což se odráží od té medializace,“ přidá další bod. „Snad na každém stadionu jsou vyhřívané trávníky,“ všiml si.
A mohli bychom pokračovat. Nejvíce se zastavuje u dvou důležitých faktorů. Tím prvním jsou stadiony. „My na Slovensku nemáme žádný pořádný stadion. Akorát teď v Trnavě se nějaký buduje, ale to všechno platí majitel-podnikatel z vlastního balíku.“
Druhým důležitým faktorem jsou finance. Šestadvacetiletý fotbalista Šulek postrádá podporu od vládních činitelů. „Kluby jsou odkázané jen na majitele, kteří mají firmy a dávají peníze do sportu. Jsou to soukromé osoby, které to dotují z vlastních balíků. Kluby nepodporuje ani stát, ani nějaké jiné instituce.“ Proto vzkazuje: „Mělo by se s tím začít něco dělat.“
Fotbal v Česku je běhavější, rychlejší a agresivnější
Rozdílu si všiml vysočinský univerzál také po stránce fotbalové. „Podle mě jsou zápasy v české lize běhavější, agresivnější a také rychlejší.“ Také spatřil v desetimilionové zemi větší konkurenci: „Na Slovensku jsou, řekněme, tři čtyři špičkové kluby, kdežto tady je takových silných mančaftů daleko víc.“
I proto odchází do sousední země stále víc a víc Slováků. „Já jsem přišel do Jihlavy proto, abych se v Česku trochu zviditelnil. Myslím, že na Slovensku jsem toho odehrál dost,“ říká hráč, který působil třeba v Banské Bystrici, Dubnici, Myjavě a hlavně také Žilině.
Peter Šulek (vlevo) a Haris Harba slaví gól Jihlavy.
Angažmá v Žilině přirovnává nejvíce k Jihlavě. „Žilina byl asi nejlepší klub, kde jsem působil, ale musím říct, že co se týče práce s hráči a podmínkami, které jsou v klubu vytvořené, je to velmi podobné s Jihlavou.“ Tady na Vysočině má Šulek smlouvu do léta roku 2016, přičemž využita pak ještě může být roční opce. Jihlavu bere jako jakýsi mezistupeň.
Posunout by se chtěl dál - a nejen prstem na mapě. „Samozřejmě jako každý fotbalista se chci i já zabezpečit fotbalem, abych byl pak v životě spokojený. Přál bych si jít dál do zahraničí.“
V této cestě mu stojí minimálně poslední rok zdraví. Už když přišel na konci srpna loňského roku na Vysočinu, nebyl fit. Dnes připomíná: „V létě jsem byl na artroskopii člunkové kosti. Po příchodu do Jihlavy jsem se necítil dobře.“ Pak, když už se dal dohromady a vypadalo to, že je v pořádku, skončil ve špitále s jiným zdravotním problémem. „Měl jsem břišní virózu.“
Po výměně trenéra nastupuje Šulek pravidelně
Mezitím došlo k výměně trenéra Petra Rady, za něhož naskočil do konce roku 2014 „dočasný kouč“ Roman Kučera. Nejenže tahle změna prospěla mužstvu, ale profituje z ní i samotný Šulek, jehož Kučera začal stavět. „Od výměny trenéra hodnotím angažmá velice pozitivně,“ kývne.
Už proti Slavii Praha v desátém kole, kdy vedl mužstvo poprvé Kučera, nastoupil na závěr zápasu. Od té doby hrál až na jeden duel ve všech utkáních minimálně polovinu.
Peter Šulek na tréninku jihlavských fotbalistů.
Také kouč Luděk Klusáček mu totiž dává šanci v sestavě. Nejprve se Šulek hledal, nepodával výkony dle očekávání, nicméně proti Jablonci v 19. kole už patřil k nejlepším na hřišti a jediným gólem zajistil bod za remízu 1:1. Následně ho zase zbrzdila na jedno kolo viróza. „Ale už jsem zdravý,“ ujišťoval minulou sobotu.
Ano, předešlý víkend znovu po nemoci nastoupil, a stačil mu jediný poločas na to, aby Hradci Králové vstřelil branku a ještě si odnesl cenu za Hráče utkání. Střeleckou i herní formu si Šulek užívá: „Je to pro mě určitě psychické povzbuzení. Hráči to zvýší sebevědomí a pak podá lepší výkon, když se prosadí střelecky.“ Nato přidá obligátní fráze: „Důležité ale je, že jsme vyhráli jako mužstvo a hlavně... že jdeme výš v tabulce.“
Jak moc vysoko Jihlava ještě v sezoně půjde, ukáží příští duely. Na Vysočině i přes vzestup opakují: Hlavně zůstaňme pokorní.
