Stále je velice krásná. A také je na ní poznat, že není političkou v pravém slova smyslu. Ona sama se jí rozhodně necítí být. Za Monikou Žídkovou jsme se byli podívat v její kanceláři. Bývalá modelka je od loňského listopadu starostkou Kravař na Opavsku. Když jsme se zeptali, jak se v nové roli cítí, přiznala, že začátky byly náročné – občas se budila ze spaní, párkrát ji napadlo, jestli neudělala chybu, když se dala na starostování. Nejhorší má ale prý už za sebou.
Jméno Žídková byste na cedulce u její kanceláře hledali marně. „Oficiálně se jmenuju Brzesková. Žídková je mé umělecké jméno. Když mě tak lidé oslovují, nevadí mi to,“ říká starostka. „Do loňského listopadu mě to jméno živilo, ale když jsem se pak na radnici představila jako Žídková, byl v tom zmatek,“ říká.
Máte krásnou kancelář.
Tu větu slýchám velice často. (směje se) Celý městský úřad je bývalý klášter, vedle je fara a kostel a my teď sedíme v kapli. Když se tady začalo opravovat, tak se přišlo na to, že je tady asi dvanáct vrstev omítky a pod nimi fresky.
Jak se tady cítíte?
První měsíc mi to tu připadalo spíše prázdné. Prostor je veliký, ale už jsem si zvykla.
A jak vám je v roli starostky?
Zatím jsem jí krátce. Sžívám se s tím, co ta práce obnáší – co mi leží na bedrech, co můžu nebo nemůžu. Jsem ve fázi, kdy spoustu věcí kontroluju a snažím se, aby mi něco neuniklo. Mám spoustu lístečků a bloků a píšu si, co mě zrovna napadá. Třeba když jsem doma a myju nádobí, tak si říkám, aha, na to bych se mohla ještě zeptat...
Monika Brzesková Žídková Narodila se 11. června 1977 v Kravařích na Opavsku. Vystudovala Střední pedagogickou školu v Krnově a Ostravskou univerzitu, obor učitelství pro nižší stupeň. V roce 1995 získala titul Miss České republiky a také Miss Europe. O několik let později ji čeští diváci zvolili Miss desetiletí a také Miss tisíciletí. Živila se jako modelka a moderátorka, s Radkem Erbenem například moderovala Dobré ráno v České televizi. Loni v listopadu se stala starostkou Kravař. Je vdaná a má dvě děti, čtrnáctiletou dceru Nikol a desetiletého syna Davida. |
Jaká byla vaše první reakce, když jste se dozvěděla, že byste mohla být starostkou?
Spousta lidí si z toho dělala legraci dlouho dopředu. Říkali: „Moniko, my bychom vás rádi na té pozici viděli.“ V zastupitelstvu jsem ale byla osm let a nikdy nic nenasvědčovalo tomu, že by to tak lidi chtěli. Rozhodnutí, jestli do toho jít, nebo ne, bylo těžké. Musela jsem se vzdát své volnosti, v roli starosty jsem čtyřiadvacet hodin denně. Moje pravomoce přitom nejsou tak veliké. Město nemůžu řídit, od toho je rada, zastupitelstvo. Starosta spíše přináší podněty a reprezentuje. Samozřejmě mne napadlo, jestli tu práci zvládnu a jestli mě to nesemele. Nastupovala jsem po starostovi, který tu byl dvanáct let.
Bála jste se?
Bála, a hodně.
Čeho nejvíce?
Třeba toho, že to nebudu umět. Když nastupujete do práce, tak se první tři měsíce zaučujete, ale tady prostor na zaučování není. Když jsem přišla třináctého listopadu do práce, v podpisové knize mi ležely smlouvy. Spadla jsem do toho rovnýma nohama.
Věděla jste si s těmi smlouvami rady?
Jsem ten typ člověka, který když něco neví, tak se zeptá. Vzala jsem papír a řekla jsem: „Prosím, vysvětlete mi, proč to tak je.“ V žádném případě si nemyslím, že to tady „ošéfuju“. A všechno zatím funguje. Až na pár kostlivců, které jsem zavřela zpátky do skříně. (směje se) Ale já je vytáhnu.
Věnujete se ještě pořád modelingu a moderování?
Modeling jsem pustila už dávno, přenechávám ho mladším, šikovnějším a hezčím. Ale moderování se ještě věnuju, protože jsou projekty, kvůli kterým mám podepsanou smlouvu. Nechtěla jsem nechat ty lidi na holičkách. Domluvila jsem se a dělám to ve svém volnu.
Lze to skloubit se starostováním?
Dá. Přicházím o volné soboty a neděle. Občas je toho hodně.
Monika Žídková po zisku prestižního titulu Miss Europe 1995.
Za ty tři měsíce, co jste starostkou, napadlo vás někdy, třeba jenom na chvíli, že jste možná udělala chybu?
Napadlo. Ale zas to nebylo tak vážné, abych uvažovala o tom, že to vzdám. Jsou chvilky, kdy se musím rozhodnout mezi dvěma ne příliš populárními kroky a jeden z nich musím vybrat. To není moc příjemné. Sama sebe se pak ptám, jestli mi to za to stálo. Mám bezvadné spolupracovníky, kteří se mi snaží pomoci, ovšem na konečné rozhodnutí je člověk stejně sám.
Stává se, že kvůli starostování nemůžete spát?
Ano, všechno se mi honí hlavou. Vzbudím se ve tři a do rána přemýšlím.
Co na vaši novou práci říká váš manžel?
Podporuje mě. Byl jedním z těch, kteří řekli: „Běž do toho a vůbec neuvažuj o jiné variantě, protože by tě to pak mohlo mrzet.“
Proč jste šla do politiky?
Já se neberu jako politik. Vím, že ta funkce je politická, ale stejně se jako politička necítím. Já se beru jako obyvatel Kravař, zástupce města.
Stále krásná Monika |
Je něco, co byste si přála, aby se ve městě změnilo?
Byla bych ráda, kdyby se změnily mezilidské vztahy. Radnice by se měla otevřít více lidem, protože nemá co skrývat.
Monika Žídková před dvaceti lety a dnes. Jak se změnila?
Řekla bych, že tehdy to bylo moc fajn životní období. Dneska bych chtěla říct, že jsem o to víc zkušenější (směje se), ale kdo ví...
Vzpomínáte, jak jste po volbě miss spadla z trůnu?
Skoro spadla. (směje se) Dělala jsem místečko Marku Ebenovi, aby si mohl přisednout, a posunula jsem se o kus víc. Ale už si na to moc nepamatuju. Je vidět, jak to baví režiséry různých upoutávek na Miss. Je to scéna, která nesmí chybět.
Co děti, ptají se vás na Miss?
Mám pocit, že to snad ani nikdy neviděly. Bohužel si myslím, že to v životě budou mít těžší, protože jim to spousta lidí občas předhazuje a ne vždy je to příjemné. Když jsem ale někde v porotě a je přímý přenos, mají radost a říkají: „Mamko, budeme ti fandit.“
Vy jste dodnes velice krásná a pro muže hodně přitažlivá. V čem si myslíte, že spočívá krása ženy?
Žena musí mít šarm. Je jedno, jestli má krátké nebo dlouhé vlasy, malý nebo velký nos... Důležité je, jestli je sympatická a má charisma. Musí mít něco navíc. Pak je podle mě krásná.
