To ráno bylo na Floridě nezvykle chladno. Slabé listopadové slunce zoufale zkoušelo ohřát malý tenisový areál v Bradentonu. Kodat a jeho paní Riana v bundách sledovali na betonovém kurtu syna Tobiáše, štíhlého blonďáka s bílou čelenkou a ladným jednoručným bekhendem á la Federer.
Také tady, na třech dvorcích, které střeží ohaři Boy, Girl a Bullseye, se jejich dcera Nicole Vaidišová připravovala na svůj comeback.
Nicole Vaidišová
Za Kodatem sem jezdí děti z Česka i z Austrálie.
„Svůj čas se ale snažím dělit hlavně mezi Tobiho a Nicole,“ říká. „Je to trošku nešikovné s cestováním. Když jsem s Nicole odjel na dva týdny na turnaje, Tobi tu musel zůstat a trénovat sám.“
Nadaný žák a vracející se bývalá hvězda. V čem se váš přístup k nim nejvíc liší?
Velký rozdíl je už v chování k holkám a klukům. Mluvím s nimi jinak. S klukem je to o něco jednodušší, nemusím tolik přemýšlet, kdy a co říct a jak to přesně formulovat.
Tobi je v USA mezi 10 nejlepšími hráči do 12 let. Co to znamená?
Ačkoliv je to pěkné, žebříček není to nejpodstatnější. Nevypovídá o tom, co člověk jednou dokáže. Ale díky umístění hraje kvalitní turnaje, kde se utká s těmi nejlepšími.
Jak daleko to může dotáhnout?
Zrovna se tu koná slavný Eddie Herr Championships. A kteréhokoliv dítěte se na něm zeptáte, poví vám, že se chce stát světovou jedničkou. Jejich sny jsou podobné. S Nicole i Tobim jsme pracovali tak, aby hráli nejlíp, jak můžou. A co to přinese za výsledky, to se uvidí.
Podstatné je, aby tenis dítě co nejvíc bavil, že?
Tobiho baví hodně. Sleduje zápasy v televizi nebo naživo na stadionu. Poslouchá moje komentáře, ale sám si dělá obrázek. Pozná, co se hráči daří nebo ne, co mohl udělat jinak. Chodí se ptát, kdy půjdeme na trénink a jak bude vypadat. Dává náměty, co můžeme pilovat, podle toho, co mu zrovna nejde.
S jednoručným bekhendem potíže nemá. Souhlasíte?
Začali jsme s ním, protože se mi ten úder líbí. A tak jsem ho Tobiho naučil. Kdykoliv se dá předělat na obouručný. I teď bychom to zvládli. Ale on se při něm cítí pohodlně.
Má rád Federera?
Má. To je jeho favorit. Je nešťastný, když Roger prohrává. Má s ním společnou fotku z Wimbledonu, kde spolu seděli na tréninkovém kurtu.
Toužíte s ním jednou dosáhnout to, co se vám povedlo s Nicole?
Určitě jo. To nezapírám. Rád bych mu dopřál tenisový život. Není sice vůbec jednoduchý, ale přináší spoustu pěkných zážitků.
FaktaKodata Vaidišová Svou nevlastní dceru Kodat trénoval už od dětství. Pod jeho vedením to jako teenagerka dotáhla na 7. místo v žebříčku WTA, k šesti turnajovým titulům, do semifinále Australian Open a Roland Garros. V roce 2008 se rozešli, Vaidišová ztrácela motivaci. Později se nakrátko dali dohromady, než tenistka v březnu 2010 (v necelých 21 letech) ukončila kariéru. V létě 2013 se Kodatovi zmínila o návratu, zhruba před rokem znovu začali spolupracovat. Letos nastoupila do čtyř turnajů ITF s bilancí 7-5. Nyní je 614. hráčkou na světě. |
Nestýská se vám třeba po lóži na centrkurtu ve Wimbledonu?
Dneska už tolik ne. Ale když Nicole skončila a já z okruhu vypadl, byl jsem s jinou hráčkou v Londýně na menším turnaji. Úplnou náhodou jsme při večerní procházce zabloudili k All England Clubu. A mě napadlo: Jó, tohle mi chybí.
Sledujete dál WTA Tour?
Udržuju si přehled, zajímá mě to. A čím dál víc koukám taky na mužské zápasy, když trénuju Tobiho.
Nicole byla nejlépe sedmá, měla blízko do Top 5. Jak se od její éry změnila situace ve špičce?
V jednu chvíli zmizela řada dominantních osobností: Clijstersová, Heninová, Mauresmová... Teď vládne Serena Williamsová, po zranění se vrátila Šarapovová. Jejich nástupkyně zatím nevidím. Wozniacká a Ivanovičová byly jedničkami jen chvíli. Zatímco dřív bylo v Top 10 deset kandidátek na pozici jedničky či dvojky, teď jsou tam dvě.
Co říkáte na Petru Kvitovou?
Dvakrát vyhrála Wimbledon, to je fantazie. Jen mě trochu mrzí, že si na ni všechny holky - třeba i outsiderky - dost vyskakují, byť je dvojnásobná grandslamová šampionka.
Chybí jí špetka arogance, kterou sokyně uzemňuje Šarapovová?
Možná.
Mrzí vás pořád, že Nicole ztratila motivaci před pěti lety, když byla ještě na vzestupu?
Asi to byla škoda. Mohla dosáhnout na všechny úspěchy a plusy, které tenis přináší. Přestože toho i tak dokázala dost a byla úspěšná. Ta její kariéra umírala pomalu. Rozešli jsme se, vrátili se k sobě, nějak to nevyšlo. Pak byl úplný konec. A já jsem akceptoval její rozhodnutí.
Kdy jste se dozvěděl, že se Nicole pokusí o comeback?
Myslím, že to bylo na přelomu loňského léta a podzimu.
Co vás napadlo?
Proč ne? Pořád je mladá (25 let). Měl jsem radost.
Kdy jste domluvili, že ji zase budete trénovat?
Asi před rokem jela celá naše rodina s Tobim na turnaj do Arizony. Nicole tam cvičila s naším fyzioterapeutem, který řekl: „Teď to můžete jít na dvacet minut zkusit.“ Šli jsme si zahrát a postupně začali trénovat.
Jak je těžké po takové době oprášit kariéru?
Musí se správně pracovat. Dělat co nejméně chyb. Uvidíme, co to přinese. Ale ona je dneska v jiné pozici. Je o pět let starší. Jinak přemýšlí, je zodpovědnější. Nárůst zkušeností může být až na škodu.
Prosím?
Víc přemýšlí. Méně riskuje. Což jí na kurtu občas může uškodit.
Jaká jsou hlavní úskalí návratu?
Soupeřky. (žertovně) Ony prostě odmítají prohrát!
A z jejího pohledu?
Co se týče úderové techniky, vrátila se do toho rychle. Obnovení pohybových řetězců bolí nejmíň. S kondičkou to bývá horší, ale ona v ní udělala obří kus práce. Dneska je v perfektní formě. Na vylepšení taktiky na dvorci potřebuje tréninkové i soutěžní zápasy. Aby mentálně zesílila, musí podstoupit určitý počet turnajů. Čtyři nestačí.
U ní je klíčové zdraví, že?
Není tajemství, že absolvovala zákrok na rameni. Netušili jsme, jak jí to bude limitovat. Musela to vyzkoušet. Ale snáší to velmi dobře. Proces uzdravení ještě není u konce, ale velmi brzo bude. Snažíme se moc si toho nevšímat.
V čem je teď vaše spolupráce jiná než dřív?
Když byla hodně mladá, nebyla vedoucí týmu. Turnajové a tréninkové plány jsem připravoval já s manažerem a kondičním koučem. Teď si to řídí ona. Kondiční přípravu a rehabilitaci si dělá úplně sama. Jsem čistě její trenér na dvorci, stojím na něm připravený s míči. Nebo jedeme na turnaj. Můžu jí radit a doporučovat, ale rozhoduje Nicole.
Jak jste se cítil, když jste znova seděl u kurtu při jejím utkání?
První zápas hrála v Albuquerque. Vyhrála. To byla velká radost. Velký pocit štěstí. Super.
Byl jste před utkáním nervózní?
Byl. Oba jsme byli. Ale po něm to z nás spadlo. I když jsme si uvědomovali, že je to teprve první krok.
Jaké máte nejbližší plány?
Žebříček je určí. Teď má prázdniny. Až se vrátí, připraví se na sezonu. Začne na Floridě na menších turnajích ITF. Může zažádat o volné karty. Pokud se bude dařit, půjde na žebříčku nahoru.
Nicole Vaidišová při úvodních duelech po návratu na kurty.
Jak vysoko?
Uvidíme. Nemá smysl si určovat nějaká čísla. Věřím, že se herně bude hodně zlepšovat. Hlavní je, že ji tenis baví. Chce to zkusit.
Takže motivace, která před lety zmizela, je zpátky?
Chce hrát, nechce prohrávat. Byť porážky zvládla fantasticky. Rychle se s nimi vyrovnala. Nebere je jako katastrofu. Vzala si z nich poučení, na čem je potřeba pracovat. Víc než emoce se projevuje její rozum.
Jak její rozhodnutí o návratu zasáhlo do života vaší rodiny?
Nicole je dospělá, žije si po svém. Pravda, mně to trochu změnilo pracovní plány. Ale na kurt přijíždíme každý sám. Náš tenisový vztah je víc profesionální.
