V nejvyšší fotbalové soutěži se trenér Petr Rada pohybuje už více než 16 let. Postupně prošel Slavií, Teplicemi, Jabloncem, Libercem a Jihlavou. O zkušenostech bývalého reprezentačního kouče tak nemůže být pochyb.
Přesto se před pár dny na Vysočině dočkal něčeho, co dosud nezažil. V rozehrané sezoně byl kvůli špatným výsledkům mužstva odvolán. Z posledního místa.
„Je to moje druhé odvolání. První bylo při prvním angažmá v Teplicích. Tehdy nešlo o výsledky, byli jsme čtvrtí. Ale byl jsem mladý, měl jsem nějaká extempore, která mě stála místo,“ vzpomíná Rada na rok 2001.
To na Vysočině mu hlavu definitivně sťala porážka 1:4 na pražské Dukle, kde paradoxně v minulosti dlouhá léta jako hráč působil. „Když máte po devíti kolech čtyři body, tak se podobný krok dá čekat,“ uznal. „Mrzí mě to. Věřil jsem, že navážeme na úspěšné jaro. Bohužel, nepovedlo se.“
Takže vás rozhodnutí jihlavského vedení nepřekvapilo?
Klobouk dolů, že to Jihlava se mnou táhla takhle dlouho. Kdyby to bylo v jiném klubu, po pěti kolech bez bodu vás odvolají. Tady trpělivost od pana Vaculíka (majitel klubu) a od sportovního úseku byla velká. Snažili jsme se to prolomit.
Ale nepodařilo se. A tak přišel v místních končinách poměrně očekávaný tah.
Ono to tak bývá. Já nejsem ten typ, který utíká z boje. Věřil jsem, že to musíme zlomit. Protože kvalita v hráčích byla a je.
Už jste si rekapituloval, kde se stala chyba? Vždyť na jaře patřila Jihlava k nejlepším týmům celé soutěže.
Ještě jsem to takhle neprobíral. Ale asi za vším je to, co ve fotbale platí: nedávali jsme góly. Nic víc. V zápasech jsme šance měli, ať to bylo s Českými Budějovicemi (0:0) nebo s Příbramí (0:1). Ale prostě jsme je neproměnili.
Chyběly Vysočině zásahy bosenského kanonýra Harise Harby, který na jaře svými góly utkání rozhodoval?
Určitě. Když máte útočníka, který dá třináct branek za sezonu a po startu nového ročníku - přestože šance měl - nedá nic, tak to mrzí. Ale věřím, že se do toho Harba zase dostane. Je to kvalitní hráč a určitě přijde nějaký vydařený zápas, který ho probudí. Myslel jsem, že to přijde už po Hradci, kde dal dva góly - navíc týmu, ve kterém v minulosti působil. Ale na něm to sedí pořád.
V to, že se po Hradci situace Jihlavy změní, doufali i fanoušci.
Pak přišel zápas s Příbramí, který kdybychom vyhráli, bylo by vše v pořádku. Měli jsme šance, dokonce tři vyložené. Ale neproměnili jsme je.
Řada lidí řeší, jestli Jihlava v létě nepodcenila doplnění kádru.
Po našem jaru, kdy jsme hráli dobrý fotbal, se nám do toho nechtělo moc zasahovat. Já jsem žádného hráče nevyhodil, nikomu jsem neřekl, že musí odejít. Někteří se tak rozhodli. A se zbytkem jsme to táhli dál. Sám si lámu hlavu, proč jsme na jaře hráli dobře a teď to nešlo. Příprava byla dobrá, podmínky pro fotbal, všechno. Asi vážně rozhodlo jen to neproměňovaní šancí. Ale to je všude. Mrzí to a někdy vám to zlomí vaz.
Fotogalerie |
Když se zpětně ohlédnete za angažmá v Jihlavě, jak na něj budete vzpomínat?
Určitě v dobrém, byla to dobrá štace. Jen jsem čekal, že bude delší. Bylo by hodně trenérů, kteří mají nějaký kredit a řekli by si, že do Jihlavy nepůjdou. Nechci se chlubit, ale trénoval jsem národní mančaft. A do Jihlavy jsem šel. Chtěl jsem trénovat a chci trénovat. A je mi jedno, jaký klub. Pokud má nějaké zázemí, vedení... A Jihlava mě přesvědčila, že to tady je. Takže ji budu fandit, aby se v lize zachránila. Mrzelo by mě, kdyby spadla.
Čím si vás Vysočina získala?
Je to dobře vedený klub, s lidmi, kteří pro fotbal dělají maximum. Měl jsem štěstí, podobně jako ve všech angažmá, že jsem spolupracoval s lidmi, kteří měli stejnou filozofii jako já. Táhli jsme za jeden provaz. Tady v Jihlavě navíc i s novináři, se kterými jsem neměl jediný problém. Snad můžu říct, že jsem tady udělal nějaký úspěch. Byli jsme osmí, což si myslím, že je nejlepší umístění Jihlavy v lize. Je to tak, ne?
Ano, je.
Tak alespoň něco se povedlo.
Takže byste vašim kolegům angažmá v Jihlavě doporučil?
Komukoliv. Protože zázemí i lidi kolem, ať se to týká doktorů, masérů, vedení, sportovního úseku, jsou fajn lidi. Já jsem si to tu užíval. Byla tady sranda, byly tady i kritické situace. A všechno jsme prožívali společně. Pepu Jinocha (sportovní manažer) znám už dlouho, už jsme spolu pracovali. Pavel Křížek (masér), to je ikona sama o sobě. A Petr Šilhan (sekretář klubu)? To jsou lidé, které jsem znal, ale se kterými jsem nepracoval. A teď kvituji, že jsem to udělal. Poznal jsem lidi, kteří mají fotbal rádi a dělají pro něj vše. A hlavně: jsou charakterově dobří. To je pro mě na prvním místě. Takže je klidně můžete jmenovat, protože si myslím, že si to zaslouží. Za to, co pro Jihlavu dělají.
Vypadá to, že nebudete mít problém do Jihlavy na fotbal přijet.
Nevidím důvod, proč bych nemohl. Já jsem do Jihlavy jezdil, i když jsem tu nepůsobil. Do Ostravy nepojedu, ale Jihlava teď má zajímavé zápasy. Určitě dorazím na Plzeň a na Spartu. Jestli půjdu na tribunu a někdo mi dá facku, tak s tím nic nenadělám. Budu se bránit. Ale myslím, že jsem tady nepřátele neměl.
Je něco, co byste vzkázal jihlavským fanouškům?
Nejsem internetový typ, neumím to. Pokud bych to uměl, tak bych divákům poděkoval. Za trpělivost, za to, jak fotbalu fandí a rozumí mu. Jak k fotbalu přistupovali. Chtěl jsem udělat maximum. A že to nevyšlo? Takový je někdy trenérský život. Ale na tu štaci budu vzpomínat rád.
