Je dobré vědět, že někde se dá bydlet i jinak, než je u nás zvykem, že není nutné vždy válčit se stavebním úřadem a že lze vytvořit přátelské sousedské vztahy. Současně nás ale třeba i maličko potěší, že takové bydlení za kopečkama není jen růžové, že se také válčí s řemeslníky a kupuje se nábytek v IKEA. A že to bydlení zde v České republice není zas tak špatné.
Byt měl 10 metrů čtverečních |
Své o tom ví Denisa, která nám v srpnu 2009 poslala článek o svých zážitcích s bydlením v Paříži, kde tehdy studovala. Po počátečních problémech byla nakonec ráda, že sehnala mikrobyt o deseti metrech čtverečních. Původně to byl pokojík pro služku, který patřil k velkorysým pařížským bytům. V malé komůrce je obývák, ložnice, úložné prostory, kuchyně, koupelna a toaleta v jednom. Za takto kompaktní celek v posledním patře domu bez výtahu si majitel účtoval v přepočtu kolem 14 tisíc korun měsíčně. Kvůli miniaturní rozloze byl byt v inzerci zařazený do rubriky studettes (garsonečka) a nikoliv studio (garsonka).
Může se hoditChcete bydlet lépe? Hledáte větší byt? Najděte si ho kdekoliv po celé ČR na Reality.iDNES.cz. |
Každý kout kumbálu o 10 metrech čtverečních v patnáctém pařížském okrsku byl důmyslně a prakticky využitý. Ihned po vstupu byl po levé straně rozkládací gauč pro dvě osoby a u pravé stěny stála vestavěná zrcadlová skříň s dostatečnými úložnými prostory.
Vedle skříně byly dveře do malé koupelny s toaletou, umyvadlem, sprchovým koutem a pračkou, která není v Paříži standardním vybavením ani v přepychových bytech a většina Pařížanů pere v automatických prádelnách.
Mezi koupelnou a oknem na protilehlé stěně byl malý kuchyňský kout s vestavným indukčním dvouvařičem a dřezem. Vlevo pak stála na menší ledničce mikrovlnka a hned vedle rozkládací pracovní stolek a židle. To bylo veškeré vybavení bytu.
Výzva do cizinyPošlete své bydlení Své bydlení a zkušenosti z ciziny pošlete na adresu: bydleni@idnes.cz pod názvem Češi v zahraničí. K textu prosím připojte několik snímků svého bytu, pokoje nebo rodinného domu. Zajímavé a podnětné příběhy zveřejníme. |
„Přiznávám, že prvních pár dní jsem se při jakémkoliv zrychleném pohybu dostávala do kontaktu s všudypřítomnými rohy a byla jsem od modřin modrá jako šmolka. Postupem času jsem si ale na malý prostor zvykla a v minibytě uspořádala dokonce i několik večírků pro čtveřici přátel,“ přiznává Denisa v článku.
Zachránil památkově chráněnou barabiznu
Zajímavý příběh přišel v březnu 2012 z Austrálie. Byl od Jana Boučka, který koupil v roce 2005 v Perthu vybydlený dům. Původní památkově chráněnou stavbu zachránil a přistavěl k ní novou. Za šest měsíců měl hotovo.
„Původní dům jsem koupil v roce 2005, ale bydlet jsem v něm začal až o dva roky později. Byla to barabizna se záchodem na zahradě a s koupelnou v dřevěném přístřešku přilepeném ke starému domu z konce 19. století. Ten je památkově chráněný. Z tohoto důvodu ho původní majitel těžko prodával, nikdo se do náročně rekonstrukce nechtěl pouštět. Dům byl velmi špinavý a zanedbaný. V místnostech pobíhaly krysy, naštěstí jsem měl kočku. Postupně se krysí rodinka odstěhovala. Původní kuchyně byla také v příšerném stavu. Stála na místě dnešní pracovny. Nikde nebyla izolace, vše bylo vlhké a někde byla i plíseň. Všelijaká havěť se zde cítila jako doma. Bojoval jsem s hmyzem marně. Stahoval se do starých skříněk a děr v podlaze a zdivu. Když jsem v noci v kuchyni rozsvítil, bylo to o nervy. Kompletní rekonstrukce byla jediným možným řešením,“ popisuje své začátky s rekonstrukcí. O jeho zážitcích si můžete přečíst zde.
Koupelna byla v dřevěném přístřešku přilepená k původnímu domu.
Kuchyně je v nové části domu. Při zařizování se majitel inspiroval nábytkářským řetězcem IKEA.
Dostupné bydlení v Tokiu? Tam, kde někoho zavraždili
„Čech se od Japonců hledajících bydlení liší v mnoha směrech. Nám nevadí staré domy a byty. Japonci však naopak jednoznačně preferují novostavby či zánovní bydlení, chtějí si vše koupit sami, aby to vyhovovalo jejich vkusu a především, aby to bylo nové,“ popisuje své zkušenosti Jan Mihule, který žije v Tokiu již několik let.
Ještě před nedávnem bylo pro jakéhokoliv cizince hledání bydlení v Tokiu těžké. Nedůvěra a špatné zkušenosti donutili pronajímatele k tomu, že začali požadovat japonského garanta, který se za ně zaručil a nesl zodpovědnost. Dále vyžadovali několik nájmů předem a další nevratné zálohy.
„Krátce řečeno - stěhování stálo balík, a to nemluvím o výdajích za nové spotřebiče. V japonských domech také často nenajdete centrální vytápění a tudíž jsou různé přímotopy nutností. V posledních letech se situace změnila a dá se sehnat zařízený byt za slušnou cenu,“ vysvětluje Jan, který v Tokiu učí angličtinu.
Zvláštní kolonkou v realitních kancelářích mají byty, kde nedávno někdo zemřel, nebo byl zavražděn. Takové byty se běžně nenabízejí, musíte si o jejich nabídku říct, případně si je vyhledat na speciálních webových stránkách. Pronajímají si je excentričtí nájemníci za minimální cenu a teprve až je nemovitost tzv. očištěna, vrací se opět na trh.
