Příkladem může být film Eien no Zero, který se stal hitem japonských kin. Jeho hrdinou je mladý pilot, kterého jeho spolubojovníci považují za zbabělce, protože v boji nechce obětovat svůj život. Na konci filmu však prozře, navede svůj stroj proti americké letadlové lodi a stává se hrdinou.
Výpravný film pojmenovaný podle letadla Mitsubishi A6M Zero, které japonská císařská armáda používala za druhé světové války, někteří mladí Japonci zhlédli i třikrát. Jeden z nich se časopisu The Economist svěřil, že piloti na stříbrném plátně mu připadají v porovnání s dnešní "býložravou" mládeží daleko mužnější. Na film se vypravil i premiér Šinzó Abe a po projekci se přiznal, že ho film dojal.
Úspěch filmu přivítala i nacionalistická pravice, která se piloty kamikadze snaží ukazovat jako muže, kteří dobrovolně položili život za svoji vlast. Historici se však shodují, že armáda většinu mladých mužů k sebevražedné misi donutila. A film se nelíbí ani poválečné generaci filmových tvůrců. Například slavný režisér animovaných filmů Hajao Mijazaki film označil za „hromadu lží“.
„Zabijte Korejce“
Jak připomíná The Economist, nacionalistické ideje se kromě stříbrného plátna usadily také v japonské literatuře či populární hudbě. Příkladem může být nedávné vystoupení rockové zpěvačky Rariko v tokijském klubu Scramble. V písni „Zabijte Korejce“ zpívá, že Jižní Korea je špína a Korejci se snaží ponižovat Japonsko tím, že lžou o zločinech druhé světové války.
Sebevražedná misePilotovi kamikadze selhal motor, celý život ho trápí výčitky svědomí |
Tokijská knihkupectví proto stále více rozšiřují prostor určený žánru „kenču-zokan“, což v překladu znamená „nesnášet Čínu, nenávidět Koreu“. Velký úspěch sklidila například manga nazvaná „Úvod k Číně“. Autor komiksu Ko Bunju, který se narodil na Tchaj-wanu, tvrdí, že Číňané nejsou schopní demokracie a jsou zdrojem většiny nakažlivých nemocí v Asii.
Zatímco čínské učebnice japonskou okupaci popisují do krvavých detailů, japonské školství s ohledem na politiku „patriotického vzdělávání“ odbývá téma druhé světové války několika stručnými fakty. Mladí Japonci čerpají převážně z populární literatury, která popisuje japonskou historii jako plnou křivd. Za viníka jsou často označení Číňané a Korejci.
Napětí v Asii
The Economist připomíná, že v radě japonské veřejnoprávní televize NHK sedí spisovatel Naoki Hjakuta, přítel premiéra a autor předlohy k filmu Eien no Zero. Hjakuta vytrvale popírá Nankingský masakr, při kterém vojáci japonské císařské armády usmrtili minimálně čtvrt milionu civilistů.
Revizionistický trend částečně podporuje i současná vláda. Premiér Abe několikrát navštívil svatyni Jasakuni, kde mezi jmény válečných hrdinů figurují rovněž váleční zločinci a prominentní politici snižují utrpení desítek tisíc sexuálních otrokyň, které sloužily pro potřeby japonské armády na okupovaných územích.
Tokio těmito projevy vždy spolehlivě vyvolá podrážděnou reakci Pekingu a Soulu. Japonský militarismus je v Asii stále třaskavé téma a nacionalistické filmové agitky jenom přilévají olej do ohně. Obzvláště v situaci, kdy si Japonci a Číňané navzájem hrozí kvůli spornému souostroví Senkaku a japonská vláda schválila přelomovou změnu, která jí umožní nasazovat armádu i v zahraničí (více čtěte zde).
