Seržant Percy Buck strávil první roky války v relativním bezpečí, v Hertfordshirském regimentu trénoval rekruty. V prosinci 1916 však byl poslán na západní frontu a v červenci bojoval v bitvě u Ypres.
Noc před ofenzivou se naposled zadíval na bojem otrhanou fotografii své manželky Berthy a synka Cyrila. Na zadní stranu napsal, že v případě své smrti chce, aby nálezce poslal fotografii jeho rodině. A drobným písmem připojil adresu.
O den později ležel se smrtelným střelným zranění v díře po výbuchu. Naposledy se na podíval na snímek své rodiny a zemřel. Fotografii však neobjevil žádný z jeho britských spolubojovníků. Při postupu své jednotky na mrtvého vojáka narazil německý desátník Josef Wilczek. Prohlédl si fotografii a přečetl vzkaz na zadní straně. Později ji odeslal do Ženevy do centra Červeného kříže.
S fotografií poslal i krátký dopis, ve kterém stálo: "Držel tuto fotografii v ruce, na druhé straně stálo, aby ji poslali jeho manželce. Chtěl bych splnit poslední přání mrtvého kamaráda ve zbrani, proto vám tuto fotografii posílám."
Jeho čin však přinesl i problémy pro pozůstalé padlého Brita. Kdyby totiž fotografie zůstala v jeho rukách, bylo by možné provést identifikaci. Takto byl Buck pohřben do neoznačeného hrobu ve Flandrech. Sám Wilczek zemřel na bojišti jen dva měsíce před koncem války.
Jeden z tisíců příběhů
Fotka nakonec k rodině dorazila. Silný příběh však dlouho čekal na své zveřejnění. K němu se až po téměř sto letech odhodlala Buckova vnučka Christina Reynoldsová. Krabici se starými fotkami a dokumenty, mezi kterými byla i zmíněná fotografie, jí předal její otec Cyril.
"V krabici byl dopis od německého vojáka a vysvětlení Červeného kříže, proč mé babičce fotku vrací," uvedla pro server telegraph.co.uk Reynoldsová a dodala, že podle textu dopisu jejího dědečka pravděpodobně zastřelil právě Wilczek.
Zášť však vůči němu necítí. "Nemusel tím ztrácet čas a možná riskoval i nějaký trest, aby naplnil poslední přání mého dědečka. Mohl ji (fotografii) tam klidně nechat," myslí si Reynoldsová. Její rodina až donedávna nevěděla, kde přesně Buck zemřel. Na staré materiály se však podívali historici z projektu Herts at War a podařilo se jim určit místo úmrtí.
Vycházeli z výpovědi jednoho s Buckových spolubojovníků, který o jeho smrti vydal v roce 1918 svědectví. "Sám jsem neviděl, jak to Percy schytal, někteří další kamarádi však ano. Dostal to do boku a spadl do díry po bombardování. Kvůli zranění se prý nemohl hýbat," uvedl tehdy vojín Ramsell.
Buck mu dokonce den před svou smrtí ukázal fotografii své manželky a syna. "Nikdy jsme ho pak už neviděli a jeho tělo taky nenašli," vypověděl Ramsell.
Historici z projektu Herts at War zpracovali podobných příběhů na 20 tisíc. Příběh seržanta Bucka je však zaujal nejvíce. "Byl to neuvěřitelný moment lidství tváří v tvář útrapám války," myslí si Dan Hill z Herts at War.
