Japonští vědci zveřejnili výsledky, podle kterých by mělo být zcela nečekaně jednoduché "omladit" buňky. Tím je možné změnit je na surovinu, ze které pak můžeme vytvořit úplně nové díly těla (náhradní orgány) či prakticky dokonalé klony.
Hlavní autorka objevu Haruko Obokataová dokázala tento kousek u myších buněk díky na pohled jednoduché proceduře, zahrnující především půlhodinovou koupel ve slabě kyselém roztoku (výzkumné články jsou dostupné odsud a odsud, přístup je bohužel placený). Ty buňky, které koupel a následné kroky přežily, se podle článku změnily v buňky velmi podobné těm, které najdeme v plodu. Více jsme o objevu napsali v tomto článku.
Objevitelský tým STAP buněk. Zleva Haruko Obokataová, Jošiki Sasai a Teruhiko Wakayama.
Japonští vědci nový typ buněk nazvali STAP buňky a zaujali jimi kolegy po celém světě. Zpráva zaprvé klade některé zásadní biologické otázky (jak "návrat do mládí" funguje a proč vlastně něco takového existuje) a má ohromný praktický potenciál pro možná využití jak ve výzkumu, tak možná i v medicíně (již zmiňované náhradní orgány).
Základem každé práce ovšem je pokusit se úspěch zopakovat na vlastní pěst a s vlastním vybavením, jinak nic vyzkoumat nejde. Zdálo se, že by to mohlo jít snadno. Podle nepotvrzené zprávy časopisu NewScientist se už dokonce podařilo spoluautorům objevu provést podobný kousek s lidskými buňkami místo původních myších, což by byl nezbytný a zcela zásadní krok k aplikacím v medicíně.
Ale od vědců mimo původní tým dobré zprávy zatím nepřicházejí. Nikdo na světě nevede statistiku, kolik vědců mělo čas a možnost japonskou práci napodobit, ale určitě se jich pár našlo. Například odborník na kmenové buňky Paul Knoepfler na svém blogu vyzval čtenáře z oboru, aby se podělili o zkušenosti se zopakováním pokusů a zatím dostal devět odpovědí. Osm je veskrze negativních, jedna mírně optimistická, ale zatím neprůkazná. Jednoduše řečeno, zatím se nikdo mimo původní tým nepochlubil, že STAP buňky vytvořil.
V biologii to není nic neobvyklého. Při podobných pokusech může záležet na opravdu nepatrných drobnostech, počínaje použitou vodou až po úplné maličkosti typu několika desítek vteřin trvajících "oddechů" mezi jednotlivými kroky procedury. Rozhodujících detailů může být tolik, že je za tak krátkou dobu nikdo nedokázal všechny správně "vychytat".
Kde to buňkám sluší více?Jisté potíže autoři mají i kvůli samotnému článku. Někteří vědci si všimli, že některé přiložené snímky a grafy se zdají být podezřelé. Například jedna fotografie výsledků experimentu byla použita dvakrát. Chyba byla natolik zjevná, že se do jejího vyšetřování pustila i mateřská organizace hlavní autorky, tedy ústav RIKEN. V tuto chvíli se zdá plně uvěřitelné tvrzení autorů, že došlo k omylu a vědci ze stovek snímků omylem špatně vybrali. |
To by asi odborníky obvykle nepřekvapilo. Ale právě proto, jak je práce komplikovaná, se vědci vždy obávají, že "příliš zajímavé" výsledky jsou nějaký omyl či chyba daná kontaminací, nepozorností nebo něčím podobným.
V úvahu samozřejmě přichází i podvod. Oborem kmenových buněk otřásl v posledním desetiletí ohromný skandál s podvodem korejského "národního hrdiny" U-sook Hwanga (více o něm v našem starším článku).
V tomto kontextu tedy vzbudilo pozornost, že se k neúspěchu ve vytvoření STAP buněk přiznal i jeden ze spoluautorů původní práce, specialista na klonování Teruhiko Wakayama z univerzity v japonském Jamanaši. Pro časopis Nature řekl, že se mu podařilo získat STAP buňky ještě v centru RIKEN, když mu radila autorka metody Obokataová. Ovšem od té doby, co přešel na nové působiště v Jamanaši, se mu v tomto ohledu nedařilo.
Z reportáže není jasné, jak a kolikrát se o to pokoušel (není to náplň jeho výzkumu) a sám Wakayama o metodě nepochybuje, protože viděl úspěchy i u jiných vědců než jen u Obakatové na vlastní oči. Tato zpráva je ovšem zajímavá především proto, že z první publikace se zdál postup velmi jednoduchý a zvladatelný v každé laboratoři.
Autoři už na obavy kolegů prostřednictvím tiskového oddělení reagovali prohlášením, že chystají vydat podrobnější protokol, ve kterém budou popsány všechny důležité kroky do detailu. O dobrovolníky, kteří ho obratem vyzkoušejí, evidentně nebudou mít nouzi. To je z hlediska vědeckého pokroku samozřejmě dobře, protože ověřování výsledků je nutnou podmínkou pokroku. A pokud to mnohoslibné výsledky Obakatové nezabije, můžeme se těšit i na velmi zajímavé roky v biologickém a medicínském výzkumu.
