Ostravský patriot, známý herec a skladatel Norbert Lichý v současnosti exceluje v inscenaci Audience, kterou uvádí Divadlo Petra Bezruče v prostorách Márnice. My se sešli v centru Ostravy, které mu tak přirostlo k srdci.
Ostravu zná Norbert Lichý velmi dobře od svých hereckých začátků. Kam chodí po představení?
"Mění se to, protože když dělá člověk divadlo, tak je tam přirozeně parta lidí, kteří chodí rádi někam. V kulturáku třeba jsme chodili do bufetu. Které tam byly dva. Potom se chodilo k Sudu, protože tam byl levný fernet. Na křižovatce Stodolní a Poděbradovy ulice. Potom do Minibaru, který už není, tady na Poštovní ulici, kde jsou teď oděvy," vypráví.
Profil: Norbert Lichý
|
"Tato hospoda byla zvláštní. Neměla WC, a tak se chodilo k Radům. K Radům se chodilo, samozřejmě, tam vždycky člověk narazil na někoho z divadla. Do Díla jsme nechodili, protože tam byla galerie, to byla móda až potom. Někdy do Křižánka, kde se dobře vařilo. Ale dnes chodím nejraději do klubu," říká Lichý. Na mysli má klub ve svém domovském Divadle Petra Bezruče.
Naťukli jsme zvuk, Norbert Lichý je totiž proslulý svou láskou k hudbě, však také skládal hudbu k řadě inscenací.
Jak ale vnímá zvuky Ostravy? On, který bydlí přímo v jejím centru u Českého rozhlasu.
"Specifické ostravské zvuky byly vždycky z Vítkovic. Člověk otevřel v noci okno a vždycky slyšel, jak se něco někam vezlo. Pamatuju si na zvuk vozíků, které vždycky jezdily nad Černou loukou a vozily uhlí, takové ty lanovky. Potom si vzpomínám na zvláštní zvuk z mládí, ještě na základní škole. Devítka jezdí po železném mostě na konci Černé louky. Jako kluci jsme si řekli, jaký to může být pod mostem asi hukot. Byl to takový rachot, že jsme okamžitě vyletěli ven. Zajímavé…," říká si herec spíše pro sebe.
Norbert Lichý v Show Jana Krause
Na Letních shakespearovských slavnostech jako Falstaff.
Ceny Thálie 2008 - Norbert Lichý a Petra Hřebíčková
Chvíli mlčí a pak se rozzáří: "Jó! Taky Baník. Když hraje na Bazalech, tak je to taky slyšet. Taky dobrý zvuk. Dobrý zvuk byl na chalupě, když bylo léto a na stadionu v Třinci byl festival, asi Noc plná hvězd. Tak to byl ten bigbít slyšet až na kopci, to je hezký. Potom je hezký zvuk na chalupě, když jede vláček do Jablunkova. Je úplně někde v údolí… to je takový zvláštní zvuk… Na chalupě je vůbec krásnejch zvuků… jak je ticho…"
V Ostravě vyrůstal od poloviny 60. let. Co jej na Ostravě zaujalo jako dítě? "Fascinovala mě dvě děla v parku. Ano, ve velkém Komenského parku. Tam jsem rád chodil. Jako malý. Bylo to dobrodružné stejně jako Gapa v kině, tak i ta děla," vychrlí ze sebe nadšeně.
Centrum té doby dokáže detailně popsat, zvláště pak důvěrně známou Poštovní ulici a okolí.
Centrum? "Všude nějaké hadry, keramika a nic. Na prd to je"
"Tam, kde jsou knížky, byla kavárna Praha, vinárna, bufet... Potom dále papírnictví, řeznictví, opravna obuvi, pak zelenina, Řempo a nějaké armatury. Ale dneska nic. Všude nějaké hadry, keramika a nic. Na prd to je. Když chcete nějakou zeleninu do polívky, musíte do supermarketu. Ale ti malí se neuživí. Co s tím, pane?" dožaduje se řešení.
Nad současností si posteskne. "Nové centrum, já nevím… Já bych tam udělal park. Co se nepovedlo komoušům, tak dodělal reálný kapitalismus. Mysleli si, že vytvoří nové centrum, ale to je přece nesmysl, že centrum je jinde. Mohli udělat něco, jako je na Landeku, muzeum a spousta zeleně. Hlavně zeleň, zeleň, zeleň…," chrlí téměř do taktu.
Oponuji tím, že radní dnes přece s oblibou říkají, že Ostrava je zelené město.
"No… je strašně zelená. Zelená, kam se kouknu, a dýchat se tady dá tím pádem moc hezky…," namítne ironicky.
Dřív člověk věděl přesně, kdy má zavřít okno a kdy otevřít
A nebylo to přeci tak, že už i dříve bylo ovzduší v Ostravě horší? "O tom se nemluvilo. Člověk věděl přesně, kdy má zavřít okno, kdy otevřít. Dneska se ani na to nedá spolehnout, vypouštějí zrovna, když se neměří. Ani na to se nedá spolehnout. Dobré ovzduší tady bylo snad jen těsně po revoluci, teď už to jde zas někam do pekel. Nevím, co se děje… jestli to jde z Polska, nebo je to tím, čím topíme. Aut je taky čtyřicetkrát více, než jezdilo v době, kdy jsem byl mladý," řiká Lichý.
Chmurné téma se pokoušíme odvést k pracovním úspěchům. "Samochvála smrdí, ale vyprodukovali jsme Audienci. Ohlasy jsou zatím dobré, tak mám radost. Dva lidi a osm nebo šest zkoušek," usmívá se Norbert Lichý a utíká na dabing do QQ studia. Práce má pořád hodně...
