Odvážný dům ve městě Asse, v belgické provincii Vlámský Brabant, si pro svou čtyřčlennou rodinu postavili manželé Barbara Oelbrandtová a Alex De Broe. Architektka a elektrotechnik se zaměřením na obnovitelné energie dlouze a pečlivě vybírali, kde a jaký dům si postaví.
Volba padla na třiceti tisícové Asse s maloměstskou atmosférou, ležící necelou půlhodinku jízdy autem od Bruselu. Ve čtvrti plné klasických cihlových vilek z druhé poloviny minulého století si postavili moderní dvoupatrový dům s plochou střechou.
Rodinný dům v Belgii |
Za projektem stojí lokerenské studio BLAF architecten, které vede tým mladých architektů a designérů Bart Vanden Driessche, Lieven Nijs a také majitelka stavby Barbara Oelbrandtová.
Stavba splňuje všechny parametry pasivního domu. Dům uchovává energii a nevyžaduje další vytápění. Stavba vyšla v přepočtu na 7,7 milionů českých korun a ostatní roční náklady se v současné době pohybují v řádech pár stovek eur.
Do ulice dům plně přiznává obě patra. Díky zapuštění do terénu vystupuje do zadní části zahrady jen druhým patrem. Fasáda je vyrobená ze dvou druhů materiálů. Horní část tvoří rámy, ve kterých je napnuté zastiňovací a zatemňovací plátno ošetřené UV filtrem.
V jedné části domu je textilní fasáda nainstalována napevno, v druhé části s ní lze podle potřeby manipulovat. Látka tak zároveň plní i funkci elegantních okenních rolet. Spodní část pasivní stavby je obložená dlouhými pásy pogumované izolace.
Černá plocha fasády se dočkala originálního využití. Slouží jako tabule pro psaní poznámek i jako malířské plátno. Popisování fasády a malování na ni přitom vzniklo úplnou náhodou, architekti tento záměr nijak neplánovali. Barbara jednou napsala v rychlosti na zeď "Přijdu za pět minut", pro případ, že by ji někdo hledal v kanceláři.
Architekti si pohráli i s proměnami soukromé zahrady rodinného domku na částečně veřejný prostor. Na dvorku před domem nechali vytvořit basketbalové hřiště.
Černá plocha fasády se dočkala originálního využití. Slouží jako tabule pro psaní poznámek i jako malířské plátno.
Letmý vzkaz proměnil fasádu v omyvatelnou tabuli a dnes na dům pravidelně malují a píší jak sami majitelé, tak kamarádi a spolužáci dětí. Inspirovala se i přítelkyně majitelky domu, belgická výtvarnice Eva Moutonová, která vyzdobila černou zeď fasády domu křídou malovanými obrázky ze života rodiny.
V přízemí je centrální osou domu vstup a zádveří. Na něj vlevo navazuje kancelář s vlastním pohodlným vchodem a vpravo pokoj pro hosty, následovaný rodičovskou ložnicí. V zapuštěné zóně domu jsou technické prostory a komora.
V patře se život a jednotlivé obytné zóny sbíhají kolem středového schodiště se skleněným zábradlím. Díky bohatému prosklení v obývacím patře neztrácí rodina kontakt s okolní zahradou. Polovina patra patří celé rodině, druhá je vyhrazena dvěma dětským pokojíkům a herně.
Dům si pro svou čtyřčlennou rodinu postavili manželé Barbara Oelbrandtová a Alex De Broe, architektka a elektrotechnik se zaměřením na obnovitelné energie.
Díky bohatému prosklení v obývacím patře neztrácí rodina kontakt s okolní zahradou.
Interiér domu je zařízen prostě a skromně, neutrální černobílou barevnost doplňuje přírodní dřevo. Objevují se i industriální prvky jako jsou odhalené betonové konstrukce domu. Jediný rozmařilý prvek, který si majitelka dopřála, jsou vysněné zlaté závěsy, které jsou zároveň funkční izolací. V přízemí domu jsou podlahy černé, v patře pak všude bílé.
Jedním z přání majitelů bylo také upozornit na zahušťování městského prostoru a separování jednotlivců od ostatních obyvatel a sousedů za zdí vlastního domu. Architekti si proto pohráli i s proměnami soukromé zahrady rodinného domku na částečně veřejný prostor.
Jediný rozmařilý prvek, který si majitelka dopřála, jsou vysněné zlaté závěsy, které jsou zároveň funkční izolací.
Přízemí je zčásti zapuštěné ve svahu pod úrovní země.
Na dvorku před domem nechali vytvořit basketbalové hřiště, na kterém si mohou příchozí hrát a malovat. Zahradu tak rádi navštěvují děti i rodiče z blízkého okolí. Ani oplocení domu se netváří jako plot rodinné vily, ale spíše třeba jako oplocení školního hřiště.
Dům byl dokončen na přelomu let 2008 a 2009 a jeho celková plocha je 249 metrů čtverečních. Stavba získala první cenu v belgické národní architektonické soutěži v kategorii nízkoenergetických rodinných domů a byla nominována na evropskou Cenu Miese van der Rohe.
