Na začátku října španělští archeologové dokončili dlouhou trvající rekonstrukci megalitického objektu, ve kterém se můžete s trochou představivosti přiblížit světu našich předků. Jde o tzv. de Sotovu mohylu u španělského města Trigueros v provincii Huelva na jihu Španělska.
Pochází z tzv. eneolitu (také doby měděné) a jak se sluší na hromadu hlíny, v nitru této mohyly panuje po většinu roku tma. Ale během letního slunovratu, který připadá obvykle na období 21. června, se její nitro po východu Slunce rozsvítí. V uměle navršeném kopečku je vytvořena 21 metrů dlouhá chodba z dolmenů (tj. dvou kamenů s dalším kamenem položeným na ně), orientovaná přesně tak, aby ji světlo během slunovratu prozářilo až na konec.
Protože v mohyle archeologové objevili při prvním průzkumu v 20. letech několik pohřbených těl, je možné, že v tomto prostoru během slunovratu měla setkat síla života (jarní slunce) a smrti.
Světlo komoru ozařuje jen několik minut, ale tento krátký okamžik byl zřejmě hlavní důvod, proč lidé monumentální stavbu před zhruba šesti až pěti tisíci lety vytvořili. "Nikdo příliš nepochybuje o tom, že podobné mohyly v sobě spojovaly kulturní a náboženské významy," říká archeolog Luboš Jiráň z Archeologického ústavu Akademie věd. Ale jak přesně představy našich předků vypadaly, to můžeme do značné míry jen odhadovat.
Víme, že v době, ze které pochází de Soteho mohyla, se lidé v Evropě pomalu učili využívat kov (měď, ještě ne bronz) a máme i řadu dalších hmotných nálezů (keramiku, nástroje atp.). Víme také, že už to byli zemědělci, ale není jasné, proč vytvářeli po celé Evropě dodnes zachovalé megalitické stavby.
Podle převládajících teorií, které mají v podstatě původ v marxistické teorii dějin (to není pejorativní, ale rozlišovací označení), vznikaly podobné stavby jako důsledek nové společenské organizace. Ta měla zase vzniknout v důsledku rozšíření nové technologie, tedy zemědělství.
V posledních dvou desetiletích se ovšem poměrně velké pozornosti dostává také hlasům jiné skupiny odborníků, podle nichž pocházejí první velké lidské stavby z dob před rozvojem zemědělství. Nejde o de Sotovu mohylu, ta je mladší, ale především nálezy v některých lokalitách na Blízkém východě (např. slavná lokalita Göbekli Tepe). Z nich se zdá, že už lovci a sběrači měli komplikovanou společenskou strukturu s vládnoucí třídou, která náboženství mohla využívat mimo jiné i jako ospravedlnění svého vedoucího postavení.
Tato konkrétní stavba ovšem pochází z pozdějších dob, kdy už bylo i v Evropě zemědělství dobře známé. Je stará zhruba pět až šest tisíc let a podle archeologů se zdá, že vznikla za použití kamenů z jiné megalitické stavby na tomto místě (šlo o kamenný kruh). V roce 1922 v ní proběhly vykopávky pod vedením Armanda de Sota, během kterých bylo nalezeno osm pohřbených těl, řada nástrojů, kultovních i dalších předmětů.
Roku 1931 se mohyla stala národní kulturní památkou. Posledních několik let procházela kvůli nedostatku financí vleklou rekonstrukcí, která se snažila obnovit monumentální aspekt objektu, stabilizovat ho a zpříjemnit zážitek návštěvníkům. Pokud náhodou pojedete okolo Triguerosu, zvažte návštěvu; otevřeno je každý den a vstupné je zdarma (více informací zde). V České republice podobný objekt nenajdete, natož tak dobře přístupný.