Zkažené zuby nás trápí rozhodně velmi dlouho. Stopy kazu se táhnout nejméně milion let do minulosti, kdy jimi trpěl náš vzdálení předci jako Australopithecus. Letmý pohled na nalezené kosterní pozůstatky i selský rozum ovšem napovídají, že zuby nás začaly ve velké míře trápit až v době, kdy jsme se stali zemědělci, tedy během neolitu, který začal na Středním východě před cca 10 tisíci lety.
V té době totiž se podle odhadů archeologů i analýz kosterních pozůstatků zvýšil podíl cukrů v naší stravě. A zubní kaz vzniká především v důsledku působení bakterií, které pokrývají povrch zubní skloviny. Viníkem naprosté většiny problémů je bakterie Streptococcus mutans. Tato a další bakterie rozkládají sacharidy z jídla, které zůstane v ústech, a to na poměrně dost agresivní organické kyseliny. Ty vymývají ze skloviny vápník a snižují její tvrdost, což se projevuje mimo jiné i zvýšenou citlivostí zubů.
Zuby jednoho z dávných obyvatel Holubí jeskyně (Grotte des Pigeons) v Maroku. Kromě zubního kazu je jasně vidět i chybějící přední zub vytržený v dospělosti.
Strava příslušníků mnoha zemědělských společností navíc byla dost jednostranná a založená právě především na sacharidech. To se mimo jiné projevilo i tím, že průměrný vzrůst lidí byl v řadě případů menší než u blízkých populací lovců-sběračů. Zdá se tedy jen logické, že "moderní doba" (a současnost s naším bohatým jídelníčkem především) přeje zubnímu kazu více než jakákoliv jiná.
Dosavadní (bohužel poměrně omezené) výzkumy tento trend potvrzují. Při antropologických výzkumech dávných populací se výskyt zubního kazu pohybuje u zemědělců od několika málo procent po téměř 50 procent, zatímco u lovců-sběračů jen od nuly do zhruba 15 procent. Také genetické studie bakterií z našich úst ukazují, že s rozvojem zemědělství skutečně došlo k jejich populační explozi. Ovšem s nejistotou plus mínus nějakých pár stovek až tisíc let, protože podobná datování jsou vždy nejistá.
A právě v kvůli této nepřesnosti by to mohlo být trochu jinak, než se obvykle uvádí. Snaží se to ukázat skupina německých antropologů v prvním lednovém čísle časopisu PNAS. Dokládá, že alespoň někteří lovci a sběrači na tom z dentálního hlediska nebyli nejlépe už před objevem zemědělství.
Špatné zuby od Holubů
Holubí jeskyně (Grotte des Pigeons) v Maroku. Její obyvatelé se v době před 13 až 15 tisíci lety živili z významné části sběrem žaludů a pinových semen. Právě to zřejmě přispělo k tomu, že jejich chrupy byly v hrozném stavu.
Věnovali se podrobně skupině obyvatel z "Holubí jeskyně" (Grotte des Pigeons) v Maroku z období 15 až 13,7 tisíc př.n.l. Vědci prošli pozůstatky zhruba 50 lidí pohřbených v jeskyni. Více jak polovina z nich trpěla zubním kazem a celkově označují vědci stav zkoumaných chrupů za špatný. Jde o první zaznamenanou populaci s takto špatným stavem zubů vůbec, píší autoři. Velká část bývalých pohřbených v jeskyni musela mít během života značné bolesti.
Za nezvyklou situací těchto dávných Maročanů vězí s velkou pravděpodobností jejich strava. Žili nejméně několik tisíc let předtím, než do oblasti dorazilo skutečné zemědělství, ale živili se z velké části vegetariánsky. Místní "specialitou" byly žaludy z dubu cesmínovitého, které jsou proti těm z českých dubů (tj. dubu letního nebo zimního) stravitelnější a podstatně méně trpké. Je to jídlo bohaté na sacharidy, a po tepelné úpravě (jen předpokládané) také velmi lepkavé a nahrávající vzniku zubních kazů.
Kdy jsme vyrazili k zubaři?Nevíme samozřejmě přesně, kdy se lidé začali aktivně starat o stav svého chrupu, ale nějaké informace přece jen máme. Prvním dokladem dentální péče je nález vrtaného zubu z doby před zhruba 7 500 až 9 000 let učiněný v Pákistánu. Pro Evropany je pak zajímavá první vosková plomba. Je stará přibližně 6 500 let a nalezena byla ve Slovinsku. |
Obyvatelé jeskyně zřejmě také mleli potravu v malých mlýnských kamenech. Spolykaly s jídlem zřejmě také dost materiálu obroušených z "mlýnků", které zuby konzumentů rychle obrušovaly, což jen zhoršovalo následky působení bakterií.
V neposlední řadě přispěl k dávné marocké dentální katastrofě i zvyk vytrhávat přední zuby v rané dospělosti. Více než 90 procent nalezených čelistí byla bez jednoho, nebo obou předních zubů. Protože naše řezáky zubními kazy netrpí, těžko mohlo jít o zdravotní zákrok.
Také nemáme žádné doklady o tom, že by se před 15 tisíci let úmyslně trhaly bolavé zuby. Šlo tedy nejspíše o nějakou kulturní zvyklost, která však zdraví zbylého chrupu zřejmě příliš neprospívala. Mohla být jedním z důvodů, proč na tom obyvatelé "Holubí jeskyně" byli se zdravím zubů obecně tak špatně.
Je tedy možné, že výskyt zubního kazu se alespoň někde výrazně zvýšil už před tím, než se lidé naučili sami pěstovat plodiny. I strava lovců a sběračů byla zřejmě často založená na rostlinách a už oni měli k dispozici technologie, které pak přispěly k rozvoji zemědělských společností (mletí). A v některých částech světa evidentně "pomohly" i nevhodné zvyky
