Výše zmiňovaní basketbaloví talenti se na aktuálním mistrovství světa do 19 let v Praze představují v dresech evropských výběrů, ale tak trochu reprezentují i americký basketbal. Sotva dosáhli plnoletosti, zamířili přes Atlantik.
Nejslavnější jméno ze čtveřice poutníků zatím nosí Mislav Brzoja, kapitán chorvatské juniorské reprezentace, která ve své kategorii vládne Evropě už čtvrtým rokem.
Kapitán chorvatské mládežnické reprezentace Mislav Brzoja
Záhřebský rodák, jak už jeho funkce v týmu velí, patří k tahounům výběru. A platí to i na pražském turnaji, kde je s průměrem 18 bodů na zápas pátým nejlepším střelcem základních skupin.
Brzoju sice v průběhu kariéry zastiňují kolegové z reprezentace Dario Sarič, Dominik Mavra či (letos absentující) Mario Hezonja, přesto se rychle dostal do hledáčku amerických škol.
Stejně jako ostatní členové zmiňovaného kvarteta zamířil přes moře už na střední školu, v jeho případě se jednalo o závěrečný ročník na Traders Point Christian Academy ve Whitestownu. A zaujal i v NCAA.
Loni jej lákali do vždy hvězdné sestavy University of Kentucky, tam však neuspěl na testech a uchytil se až na Villanově. První sezona mu sice moc nevyšla, že by snad americkou misi vzdal, o tom se nehovoří.
Zbývající trio právě dokončuje střední a usiluje o univerzitní nabídky.
Další chorvatský reprezentant Marin Marič má nad svým kapitánem výhodu výšky i pozice. Coby klasický podkošový hráč, měřící kolem 208 centimetrů, se nemusí potýkat s tak početnou konkurencí jako křídelník Brzoja.
Chorvatský pivot Marin Marič (vpravo) se přetlačuje v utkání se Slovinskem.
Rodák ze Splitu zůstal vodě věrný také v zámoří, i když přímořské město vyměnil za vnitrozemskou Indianu a školu La Lumiere. Oblékal totiž dres tamních Lakers.
"Když mi bylo osmnáct, chtěl jsem hrát za áčko Splitu, ale už měli plnou soupisku. Ale já si už od prváku na střední říkal, že bych odešel do Států," popisuje Marič svou cestu.
"Jak na to, to mi poradili Brzoja s Matejem Buovacem, byla to dobrá rada. Určitě zůstanu dýl. Ale kdo ví, třeba se v 23 nebo 24 letech vrátím zpátky do Splitu," nechal se slyšet.
Maričovo budoucí působiště zatím ve známost nevešlo, hlavními kandidáty o jeho služby jsou Explorers z univerzity La Salle a Huskies z Northern Illinois.
Unikát mezi španělskými hráči
Madridský rodák Sebastian Saiz vyniká ve španělské reprezentaci na první pohled. 202 centimetrů vysoký podkošový hráč, který iberskému výběru šéfuje hlavně na doskoku, má totiž maminku z Dominkánské republiky.
Španělský pivot Sebastian Saiz míří s míčem do lotyšského koše.
Ale nejen tím se liší. Jestliže hráčů z bývalé Jugoslávie, kteří kráčejí americkou cestou, najdeme několik desítek, Španělé v univerzitních soutěžích jsou takřka unikátem.
Průkopník Saiz ale nelituje. "Basketbal je tu rychlejší a tvrdší, a já jsem teď silnější," popsal svůj vývoj.
Ameriku si zamiloval, v zimě hraje za Sunrise Christian Academy ve Wichitě, v létě stíhá basketbalové kempy. Třeba Penny Hardaway Hoop Fest, kde se při finálovém zápas blýskl 28 body a 24 doskoky.
Od podzimu míří na University of Mississippi, jejíž Rebelové se pravidelně utkávají s top týmy - Kentucky, Louisianou State, Floridou či Vanderbiltem. "Jou to nejlepší z nejlepších. A já proti nim budu nastupovat dvakrát do roka," těší se.
Pionýrské měsíce v Apalačích
Jestliže Marič hovoří o svém životě na škole jako o "vojenském a v místě, kde lišky dávají dobrou noc", o litevské čtyřce Rokasi Gustysovi to platí dvojnásob. V bezútěšné krajině v podhůří Apalačských hor sídlí akademie Oak Hill.
Litevský pivot Rokas Gustys se valí pod dánský koš.
Ta Oak Hill, kde basketbalově rostli Carmelo Anthony, Kevin Durant, Rajon Rondo, Josh Smith, Ty Lawson...
V posledních letech se oddíl slavného jména rozrostl o několik zahraničních posil. Gonzalo Santana se brzy může stát nejslavnějším chilským basketbalistou, Číňan Chris Tang bude prý jednou lepší než Jeremy Lin.
A 204 centimetrů vysoký Rokas Gustys je tu evropským pionýrem. "Hraje se tu ten nejlepší (středoškolský) basketbal ve Státech," říká zjevné.
Jak se do městečka Mouth of Wilson dostal? "Loni jsme během přípravy v Číně hráli s Oak Hill tři zápasy. Po nich jsem se jejich kouče zeptal, jak se k nim dostat. A on že stačí rozhodnout se pro odchod do Států. A tak jsem přišel," popisuje lakonicky.
Předtím přitom působil v Žalgirisu Kaunas, který svému ročníku dominoval nejen v Litvě, ale také v celé Evropě. Místo jisté budoucnost na starém kontinentu se však odhodlal dobývat Ameriku. Jako pravý pionýr...
