Stroj však mezitím nahradila elektronika, proto jej restaurátorka vrátila občanskému sdružení na záchranu kostela svaté Anny.
"Stroj pochází z kraslické firmy Kohlert, která byla založena kolem roku 1880. Zajímavá byla z toho důvodu, že se na rozdíl od jiných snažila o vývoj a konstrukci svého vlastního stroje," uvedla restaurátorka.
Po historii firmy Kohlert pátral také předseda sedleckého občanského sdružení Alois Kůrka. Zjistil, že kromě hodinových strojů proslula po celém světě svými saxofony. Věžní hodinový stroj do kostela dodala kolem roku 1890. Původní, který byl ručně kovaný, se již nedochoval. Zrestaurovaný stroj se však do věže kostela nevrátí.
"Bohužel nejsou lidé na to, aby pravidelně běhali na věž a stroj natahovali," uvedl předseda, který nyní řeší, kde stroj vystaví. V kostele je na něj totiž příliš vlhko. A to by mohlo celý restaurátorský zásah zničit. Kůrkovi jej zatím mají složený v předsíni. Protože je velmi těžký a nemohou s ním jednoduše pohnout, domů se dostávají zadním vchodem.
"Ještě čekáme, až se nám od paní restaurátorky vrátí originální skříň a klika k natahování stroje. Pak bychom jej rádi vystavili. Zatím by mohl být k vidění ve Staré radnici v Ostrově, kde už nějaké stroje vystavené jsou. Poté bychom pro něj rádi vymysleli vitrínu, v níž by byla ochranná atmosféra, a umístili ji do kostela," uvedl Alois Kůrka.
Od chvíle, kdy se věžní stroj vrátil zpět do Sedlce, dozvěděl se předseda občanského sdružení o dvou dalších podobných. "Jeden z nich by měl být na božídarské radnice, další ve škole v Dalovicích."
Věžní hodinový stroj, který byl léta součástí sedleckého kostela, poháněl hodiny s takzvaným čvrťovým vyzváněním na dva cimbály umístěné v nejvyšší části věže. Menší cimbál vyzvání po čtvrt, půl, tři čtvrtě a celé hodině, velký pak pouze v celou hodinu.
