Jakoby Landové letos ve štafetách nebylo přáno. V Oberhofu při ní upadla, zranila se a musela pak vynechat další závody. V Novém Městě o víkendu potěšila výbornou střeleckou formou při sprintu i stíhačce. Jenže už ve vytrvalostním závodě se při druhé položce vstoje čtyřikrát netrefila. To samé vlastně zopakovala i dnes.
Jak vám bylo, když jste předtím od Gabriely Soukalové přebírala štafetu na prvním místě?
Byl to moc hezký pocit. Jelo se mi dobře, věřila jsem si i na střelbu.
Nemohlo se stát, že tím, jak jste se ve druhém kole držela Italky a Rusky , jste se před střelbou zahltila?
Ale to tempo vpředu nebylo tak závratné, abych se zahltila a nezvládla pak tu střelbu.
Co se tedy stalo?
Začala se mi při střelbě klepat pravá noha a rány šly mimo terč . Prostě další můj kiks.
Ze základních pěti ran jste zasáhla jediný terč. Až při dobíjení jste se zase začala trefovat. Čím to bylo?
Jak jsem byla na střelnici déle, tak jsem se trochu uklidnila a to dobíjení už zvládla. Jenže musela jsem na to trestné kolo, to bylo zničující.
Do té doby, když jste ujížděla v čelní skupince, musel to pro vás být úžasný zážitek, ne?
Diváci byl úžasní. Jenže slyšet to jejich zahučení po neúspěšných výstřelech bylo pak dost nepříjemné.
Poslední ze tří běžeckých kol jste pak už protrpěla?
Ke konci to bylo děsně náročné na psychiku, mlela jsem už z posledního. Nebylo z čeho brát.
