"Po přistání prosím na Lima, Hotel, Bravo jedna." Třeba takto může znít standardní instrukce pro pojíždění pro letadlo přistávající na pražském letišti. V jedné staré letecké anekdotě rozhovor pokračuje: "A kde to je? My se tu přece nevyznáme," odpovídá úzkostlivě pilot. Věž mu odpovídá: "Nic si z toho nedělejte, já jsem tu taky teprve druhý den!"
Pilotovi, který letiště dobře nezná a který podcenil předletovou přípravu, může cesta z ranveje na stojánku zkomplikovat život. Po přistání už není čas zastavit a horečně studovat letištní mapu. Letadlo blokující pojezdovou dráhu nebo zbloudilé do míst, kde nemá co pohledávat, by mohlo způsobit značné problémy. Například v Praze v nejhustším provozu vzlétá nebo přistává letadlo téměř každou minutu, takže vše musí "odsýpat".
Proto jsou na větších letištích k dispozici speciální auta, takzvaná follow-me (angl. následuj mě), která zavádějí letadla na určené místo. V porovnání s letadly vypadají téměř jako hračky, a tak se laikovi může pohled na obří stroj, který se poslušně pomalu sune za malým pestrobarevným autíčkem, jevit poněkud komický.
"Followmíčka" se však do komických situací nedostávají. "Kuriózním situacím se snažíme předcházet. Ty pak končí jako nebezpečné příhody, a těm se právě těmito vozidly snažíme zabránit," říká Jozef Herout, vedoucí oddělení řízení odbavovací plochy.
Pomoc pro nejisté piloty, v mlze a při objíždění překážek
Obvykle zářivě žlutá či oranžová auta se po přistání ujmou letadla, jehož piloti se na letišti neorientují, a bezpečně je zavedou až na stojánku. Follow-me vozidla navádí letadla také v případě, že je špatná dohlednost, vypnuté dráhové osvětlení nebo je na provozní ploše nějaká překážka.
Pražskou "flotilu" tvoří dva automobily Hyundai Tucson a jedna Škoda Yeti. V jenečském středisku řízení letového provozu se pak nachází ještě záložní fabie. První tři vozidla mají kvůli provozu v zimních podmínkách pohon na všechna čtyři kola. Pro letadla totiž, na rozdíl od aut, není problém pojíždět v určité vrstvě sněhu.
Auta se od ostatního letištního provozu odlišují zejména výrazným žlutočerně kostkovaným zbarvením, ale také oranžovými majáky a světelnými nápisy, jimiž se dávají signály pojíždějícím letadlům.
Řidič vozidla follow me navádí letadlo.
Řidiči mají v autě červené terče, jakési "plácačky", a světla, jimiž ručně zavádějí letadla přímo na stojánku. "Vozidla jsou také vybavena radiostanicí pro spojení s řídicí věží a letadly a vysílačem signálu squitter módu S (signál automatického odpovídače, který v pravidelných intervalech vysílá informace o poloze sledovaného objektu; pozn.aut.), který slouží k identifikaci pohybu vozidel po provozních plochách," vysvětluje Herout.
Ze dvanácti řidičů se vždy střídají tři na dvanáctihodinovou denní službu, dva na dvanáctihodinovou noční. Jeden řidič je označen jako "číslo jedna" a zajišťuje provoz na ploše podle pokynů věže. "Číslo dvě" je v pohotovosti a v případě potřeby mu pomáhá. Třetí řidič se stará o provoz kanceláře a v případě hustého provozu svým kolegům také pomůže. Všichni tři se ve svých rolích po dvou hodinách střídají.
Čtvrtý řidič pak drží hotovost na telefonu a je povolán do služby v naprosto mimořádných případech, jako jsou letecké dny nebo přílety vládních speciálů. "Při státně důležitých letech jsou pracovníci ve follow-me vozidle doprovázeni příslušníky policie jako ochrana a doprovod letadla," doplňuje Herout.
Následujte mě, pomalu, stát. Od ranveje až na stojánku
Jak tedy celý proces zavádění letadel probíhá? Letadlo po přistání dostane instrukce od řídicí věže, jak se dostat až na určené stání. Jozef Herout upřesňuje: "Stání na ploše jsou rozdělena na neprůjezdná stání, ta jsou kolem budov, a na průjezdná stání, která se nacházejí na volném prostranství plochy."
Kam které letadlo pojede, o tom nerozhoduje věž, ale provozní dispečink letiště. Stojánky se totiž liší nejen podle toho, jaký typ a velikost letadla se na ni vejde, ale i podle vybavenosti. Neprůjezdná stání jsou vybavena nástupními mosty, kdežto na průjezdných stáních se k letadlu musí přistavit schůdky a cestující jsou do terminálu odvezeni autobusy.
Poté, co letadlo sjede z přistávací dráhy (RWY, runway) na určenou pojezdovou dráhu (TWY, taxiway) a vyžádá si asistenci, převezme jeho navádění follow-me vozidlo. Follow-me také k letadlům vyjíždí automaticky za zhoršené viditelnosti nebo když je na letištní ploše nějaká překážka. "Věž oznámí letadlu, aby následovalo při pojíždění vozidlo follow-me. Poté už letadlo na určené trase sleduje vozidlo a následuje přesně jeho pohyb při najíždění na stojánku," popisuje Jozef Herout.
Obvykle se letadla zavádí pouze na stojánku, v případě potřeby si však pilot může vyžádat i vedení na start. V zimě "followmíčka" navádí letadla také na speciální odmrazovací stojánky, kde jsou stroje těsně před vzletem ošetřeny odmrazovacím postřikem.
Netrefil jste se, zkuste to znovu
Letadla s follow-me auty se po ploše pohybují rychlostí přibližně 30 km/h. Řidiči s posádkami komunikují především pomocí rozsvěcení světelných nápisů: FOLLOW ME, SLOWLY nebo STOP.
Někdy musí řidič u stojánky z auta vystoupit a s pomocí červených terčů letadlo ručně přesně umístit. "V dřívějších dobách, kdy byly všechny stojánky na letišti otočné, se některým posádkám nepodařilo otočit letadlo přesně na stojánku tak, aby svým obrysem nepřesahovalo přes červenou hraniční čáru a přesahovaly tak do vedlejší stojánky," vzpomíná Jozef Herout na lehce úsměvné situace. "V takovém případě muselo letadlo i několikrát zajíždění opakovat, až bylo na stojánce umístěno správně."
