Osmatřicetiletý, donedávna ještě opálený Martin Strnad měl malou cestovní kancelář. Vozil české turisty do Afriky a dařilo se mu. V Mombase provozoval útulný bungalov a jeho specialitou bylo rybaření na širém moři. V Keni pracoval přes dva roky a znal ji jako málokdo.
"O Mombase bych mohl napsat knihu. A jednou ji třeba i napíšu," říká mi Martin na terase děčínské restaurace s impozantním výhledem na město.
Pak si vyhrne tričko a ukáže mi dvě sotva viditelné jizvy na zádech. "Sem jsem to dostal. Do jedné díry tři kulky, do druhé dvě." Obrátí se a odhalí břicho. Od hrudního koše přes pupík až k podbřišku se mu táhne pětadvacet, možná třicet centimetrů dlouhá rudá jizva. To je podpis několika lékařů, kteří se mu snažili vyndat projektily z těla. Žádný neuspěl.
"Potřeboval jsem natankovat benzin," vzpomíná Martin na onu horkou keňskou noc na přelomu července a srpna.
"Na pumpě jsem potkal kamarádku Lucy, místní servírku, kterou jsem znal řadu měsíců. Poprosila mě, jestli bych ji zavezl domů, a cestou jsme se stavili u jedné její známé. Ukazovala mi, kudy jet, a já se řídil instrukcemi. Dojeli jsme k luxusnímu Mombassa Beach hotelu, který je kousek od pláže."
Martin zaparkoval a chtěl si odskočit na záchod. Nestačil ale ani vyndat klíčky ze zapalování a k autu přiběhli dva ozbrojení vojáci v maskáčích. Pak už následovala střelba, útěk, operace a výslechy. I přes velké překážky režimu a zdravotní problémy se mu nakonec podařilo z Keni utéct zpátky do Česka.
Když se dozvěděl, že vojáci tu noc vystříleli 105 nábojů, uvědomil si, jaké měl štěstí, že vůbec přežil.
