Nejvíc se prý o zdravotním stavu dcery dozvěděla z neoficiálních zdrojů. "Volaly nám to holky, které s ní jely v autobuse a samy byly jen trochu pořezané," poznamenala. Cestovní kancelář se s rodinou spojila až později, aby jí oznámila, kdy se zranění vracejí zpět do republiky.
Jandová nezastírá, jak psychicky náročné období právě prožívá. I na letišti neskrývala slzy. Na strach a bolest byla dlouhé dva dny sama. "Manžel je právě v nemocnici. Až dnes jsem mu dokázala říct, co se dceři stalo," plakala.
"Zajistili jsme převoz sestry do Úrazové nemocnice v Brně," uvedla sestra zraněné Ivana Rumlová.
Před letištěm stojí minimálně desítka policejních aut. Policisté jsou připraveni na to, aby mohli zraněné bezpečně přepravit do sanitek, které mají k letišti být přistaveny.
Na brněnském letišti nejsou zdaleka samy. Shromáždila se tu řada novinářů i dalších rodin. Všichni netrpělivě vyhlíželi armádní letoun se zraněnými. Příbuzní čekají v salonku, ale řada jich nervózně popochází po letištní hale. Panuje nervozita z doby příletu. Již potřetí se totiž mění informace o čase, kdy má letoun přistát.
Dění na letišti má pod dohledem policie, která se stará o absolutní soukromí rodin obětí chorvatského neštěstí a jejich ochranu. Příbuzné obětí odvádí stranou z letištní haly. Tak, aby se k nim nikdo cizí nemohl dostat.
Na maminku sem přišel čekat i Miroslav Kočka. "Věděli jsme, že jela ve třetí řadě. Když jsme pak viděli fotku vraku autobusu, říkali jsme si, že nemohla přežít," říká. "Je zázrak, že přežila jen s odřeninami," dodal.
Filip Malota zde čeká na svou manželku, její sestru a dvě neteře ve věku sedm a pět let. Mají štěstí. Celá čtveřice seděla na zadních sedadlech, takže vyvázli téměř bez zranění. Jen s oděrkami a drobnými tržnými ranami na hlavě.
"Manželka si celou událost pamatuje, protože v tu chvíli nespala. Pamatuje si první náraz do sloupku, který byl nejtvrdší. Pak zřejmě omdlela, protože víc v paměti nemá," říká Malota.
"Naštěstí jsme s nimi ve styku od první hodiny po nehodě, protože ani v nastalém zmatku neztratili mobil. Máme obrovskou radost, že jsou v pořádku,“ dodává.
Jeho tchán Antonín Slavík potvrzuje, že ženy telefonovaly bezprostředně po nehodě okolo čtvrté ráno. "Pak ale byly asi dvě a půl hodiny nedostupné, to nás trošku vyděsilo," uvedl.
23. června 2012 |
