Jen sedm zemí se od roku 1996 dostalo na všechny kontinentální šampionáty. Česko patří do společnosti Německa, Francie, Itálie, Nizozemska, Portugalska a Španělska, tedy fotbalových velmocí. Například Anglie na předchozím turnaji chyběla.
Češi na třech akcích, včetně současné, postoupili do vyřazovacích bojů. Třikrát postoupit mohou také Němci a Italové, jejichž skupiny se dohrávají v dalších dnech.
Francouzi, Španělé už tři účasti v play-off mají. Portugalci a Nizozemci na předchozích šampionátech ze skupiny postoupili dokonce pokaždé. Letos však minimálně jeden z nich dál neprojde.
Nejúspěšnější vystoupení bylo od Čechů hned to první. V Anglii 1996 došli až do finále. O čtyři roky později v Nizozemsku a Belgii už po dvou utkáních ve skupině bylo jasné, že po třetím duelu letí domů.
V roce 2004 v Portugalsku vyhráli skupinu bez ztráty bodu, ve čtvrtfinále smetli Dány, ale pak smolně skončili před branami finále.
Na minulém šampionátu, který hostilo Rakousko společně se Švýcarskem, byli blízko postupu mezi osm nejlepších. Ale v posledních třech minutách duelu s Tureckem ztratili vedení, inkasovali další gól a byl konec.
Letos v Polsku, které pořádá turnaj s Ukrajinou, český tým špatně začal, prohrál s Rusy. Ale pak porazil Řecko a v posledním utkání základní skupiny si postup vybojoval v přímém souboji s domácím Polskem.
Připomeňme si, jak vypadala česká účast na předchozích evropských šampionátech.
Čechy rozplakal Zlatý gól. Na mistrovství Evropy 1996 v Anglii tehdejší Uhrinův tým zažil v zápasech snad všechno možné. Jasnou porážku, vydřenou výhru, šťastnou remízu, postup na penalty a ve finále prohru po Zlatém gólu, čili v prodloužení jako v hokeji - když padne branka, je konec.
V premiéře na šampionátu ve své samostatné historii české národní mužstvo narazilo na Němce a už po půlhodině prohrávalo 0:2. Následují duel proti Itálii však odehrálo skvěle a po vítězství 2:1 mělo naději na postup. K němu v závěrečném utkání skupiny potřebovalo minimálně bod s Ruskem, ale to jen za předpokladu, že Italové neporazí Němce.
Češi po dvaceti minutách vedli 2:0 a fanoušci už slavili. Jenže soupeř během druhé půle utkání otočil, remízu 3:3 zachránil dvě minuty před koncem Šmicer. Italové i přes velkou snahu Němce neporazili a Češi tak šli do čtvrtfinále na Portugalce. Zápas bez velkých šancí rozhodl v 53. minutě legendárním obloučkem Poborský. V Portugalsku jeho kousek nazvali "klobouček."
V semifinále proti Francii gól nepadl ani v prodloužení, v penaltách měli lepší nervy Češi. Kubík, Nedvěd, Berger, Poborský, Karel Rada a Kadlec proměnili, na straně soupeře selhal v šesté sérii Pedros, jehož střelu Kouba chytil.
Ve finále Češi opět narazili na Němce, po hodině hry po faulu Sammera na Poborského nařídil italský sudí Pairetto penaltu, kterou Berger proměnil. Německý kouč Vogts poslal do hry Bierhoffa, což se ukázalo jako rozhodující tah. Urostlý útočník v 73. minutě hlavou vyrovnal a po pěti minutách prodloužení vstřelil Zlatý gól.
Collina, fatální chyba a konec. Na turnaj, který v roce 2000 pořádala Belgie s Nizozemskem, prošli Češi bez ztráty bodu, což byl v kvalifikacích světový unikát. Ale hned na úvod šampionátu podlehli. Proti Nizozemcům hráli dobře, měli šance, ale minutu před koncem po souboji kapitána Němce s Ronaldem de Boerem sudí Collina odpískal penaltu. A Frank de Boer ji proměnil.
V následujícím utkání Chovancův výběr hrál proti Francii opět výborný zápas, ale brzy prohrával po kiksu stopera Gabriela. Dal malou domů, ale nechtěně poslal do sóla Henryho. Do půle sice Poborský z penalty vyrovnal, ale po hodině hry Djorkaeff dal druhý gól a poslal Čechy předčasně domů. Vítězství 2:0 v závěrečném utkání proti Dánsku na tom nemohlo nic změnit. Obě branky dal v úvodu druhé půle během tří minut Šmicer.
Stříbrný gól utnul zlatý sen. Na mistrovství Evropy 2004 v Portugalsku nebyl herně lepší tým než Česko. Na úvod se sice nadřelo na povinné vítězství nad Lotyši (2:1), ale pak nadchlo proti Nizozemcům. Po dvaceti minutách prohrávalo 0:2, ale pak ofenzivní zápas z obou stran třemi góly otočilo. Utkání je považováno za jednoho z nejkrásnějších v historii turnajů.
Postup byl jistý, v závěrečném utkání skupiny dostali šanci náhradníci, zápas s Němci otočili, vyhráli 2:1 a soupeře poslali z kola ven.
Ve čtvrtfinále proti Dánům po rozpačité první půli přišla čtvrthodinová smršť: Koller, Baroš, Baroš a vítězství 3:0. Tenkrát dvaadvacetiletý Baroš se stal fenoménem, po čtyřech zápasech měl na kontě pět branek a byl nejlepším kanonýrem turnaje. V semifinále proti Řecku se poprvé na turnaji v zápase netrefil, ani jeho spoluhráči přes vytrvalou převahu nemohli dát gól. Trpěl kapitán Nedvěd, který kvůli zranění střídal už v první půli.
Nakonec došlo na prodloužení, v jehož první části v poslední minutě po rohu hlavou skóroval Dellas. Stříbrný gól, druhá část prodloužení se už nehrála. Byl konec zlatého snu. Navíc od té doby Česko tak skvělý fotbal už nikdy nepředvádělo.
Kolaps s Tureckem. Na minulém mistrovství Evropy v Rakousku a Švýcarsku český tým mířil do čtvrtfinále, v rozhodujícím utkání základní skupiny ještě tři minuty před koncem vedl nad Tureckem 2:1, ale pak fatálně selhal. Po kiksu Čecha a následné chybě obrany dvakrát inkasoval.
"Ztratit takový zápas... Nedovedu si to vysvětlit. V obraně jsme měli mezery, ale když už soupeř možná rezignoval, přišla chyba a kolaps," bědoval český kouč Karel Brückner.
Čechům se na úvod turnaje dostalo pocty, proti domácímu Švýcarsku hráli zahajovací zápas šampionátu. A díky střídajícímu Svěrkošovi zvítězili 1:0. Následně sice nestačili na Portugalce (1:3), ale na závěr stačilo porazit Turky. Češi vedli 2:0, Polák ještě dvacet minut před koncem v jasné šanci trefil tyč. Jenže pak už přišel zmíněný kolaps.
Poté po šesti letech u týmu skončil kouč Brückner, na turnaji už nebyly někdejší opory Nedvěd, Poborský a Šmicer, chyběl i Rosický, který léčil zranění podkolenní šlachy.
