Jak se cítíte po takovém závodě?
To nejde říct. Jsem znechucený. Ale brečet kvůli tomu nebudu, i když by si to možná zasloužilo. Bylo to fakt špatný. Co jsem předvedl na střelnici, nemělo s biatlonem nic společného. Podmínky přitom špatné nebyly.
Na střelnici jste chyboval sedmkrát. Lze vysvětlit proč?
Na první položce to trošku bylo větrem, nezareagoval jsem dobře a hned první střelba to odnesla. Začal jsem špatně a už se to vezlo.
Měl na to nějaký vliv váš pád v prvním okruhu?
Nemyslím si. Padal jsem tak, abych se neválel po zbrani, na střelnici jsem ji zkontroloval, dioptr byl čistý, se zbraní jsem si nehnul. Psychicky to sice trochu ubere, ale nechal jsem tam tak dvacet vteřin, což na dlouhém závodě není nic zásadního.
Co jste si říkal při odjezdu ze střelnice po první položce?
Jsou tam tři, což je dost, takže žádný super výsledek to už nebude, ale může být slušný. Jenže se mi nepovedly ani další položky. Moc se mi střelecky v minulých závodech nedařilo, doma jsem se chtěl chytit a takhle to dopadlo.
Zapůsobila tíha domácího prostředí?
Je to možné. V prvním kole jsem měl problém se na lyžích kontrolovat, my biatlonisté opravdu nejsme zvyklí na to, že by na nás lidi na trati řvali. Musel jsem se hlídat, abych nepřepálil tempo, což se mi i povedlo. Ale na střelnici jsem to nezvládl.
Jsou domácí závody opravdu takovou změnou?
Je to nová zkušenost, mistrovství Evropy před lety nebylo zdaleka tak velkým podnikem. Ale pro nás je pozitivní, že si to všechno rok před zdejším mistrovstvím světa vyzkoušíme. Vyhoření za rok by bylo mnohem nepříjemnější. Otázka je, jak s tím dokážeme naložit.
