Thomas Alva Edison byl v mnoha ohledech progresivní muž. Kromě příslovečné žárovky a dalších zařízení uvedl do života také například model moderní vývojové laboratoře, která fungovala jako "továrna na vynálezy". Což by se mu zřejmě nepodařilo, kdyby nebyl velmi tvrdohlavý a vytrvalý.
Střídavý vs. stejnosměrnýKterý je bezpečnější? Obecně platí, že působení stejnosměrného proudu je méně nebezpečné než působení střídavého proudu. Jak střídavý, tak stejnosměrný proud může být však pro lidský organismus smrtící. Průchod proudu (jakéhokoliv) lidským tělem způsobí rozklad krve a svalové křeče. Následuje zastavení okysličování těla a zástava dýchání. Střídavý proud však navíc od určité hranice způsobuje fibrilaci srdce, která může mít za následek až zastavení srdeční činnosti. Více informací o bezpečnosti proudu např. v tomto materiálu. Proč se tedy používá střídavé napětí a proud? Střídavý proud se lépe vyrábí v elektrárnách (generátory se snadněji udržují i vyrábí), je vhodnější pro distribuci na velké vzdálenosti (menší ztráty a tedy ekonomičtější provoz). Velikost střídavého napětí se lépe reguluje a přístroje mohou být konstrukčně menší. |
Někdy u něj bylo těchto povahových vlastností až přespříliš. Na přelomu 19. a 20. století například Edison vedl nesmlouvavý boj za to, aby se standardem elektrifikace stal stejnosměrný proud. Na druhé a nakonec vítězné straně "války proudů" (anglicky se opravdu říká War of Currents), tedy na straně proudu střídavého, stál především George Westinghouse, zakladatel stejnojmenné firmy.
Edison měl zpočátku výhodu, protože jeho stejnosměrné sítě ovládly velká města. Brzy se ale ukázalo, že proud střídavý je pro elektrifikaci výhodnější. Edison se pokoušel rozsáhlou kampaní veřejnost přesvědčit, že střídavý proud je mnohem nebezpečnější než stejnosměrný.
Tajně například zaplatil inženýra, který prodal americkému státu první elektrické křeslo na střídavý proud. (Westinghouse předtím státu odmítl podobné zařízení prodat.) Edison doufal, že zákazníci nebudou chtít doma zařízení pracující se stejným proudem jako popravčí nástroj. Dokonce se pokusil prosadit pro popravy elektrickým proudem (angl. to electrocute) termín "zwestinghousovat" (to westinghouse).
Ale to nestačilo. V roce 1887 na desce připojené k tisícivoltovému generátoru popravil před novináři asi tucet zvířat. Zřejmě nejhorší chvíle ovšem přišla 4. ledna roku 1903.
Ten den se zhruba 1 500 diváků a novinářů sešlo, aby byli svědky konce slonice Topsy. To bylo zřejmě dosti nerudné zvíře patřící lunaparku na Coney Islandu, které během předchozích tří let zabilo tři ošetřovatele. (Včetně jednoho "pitomce, který se ji pokusil nakrmit zapálenou cigaretou," píše server Wired.com, jemuž také nepřímo děkujeme za připomenutí tohoto neuvěřitelného případu.)
Lunapark se rozhodl, že Topsy utratí, a Edison se rád nabídl. Zřejmě se domníval, že čím větší zvíře, tím větší publicita. Na místě byl proto i kameraman, který z této "reklamní akce" udělal obrazovou dokumentaci. Snímek "Poprava slona elektrickým proudem" pak Edison nabízel k distribuci.
Samotný akt proběhl rychle. Slon dostal poslední a otrávené jídlo (jen pro jistotu), pak byl připoután ke speciální konstrukci a o chvíli později do něj Edisonovi inženýři pustili napětí přes 6 000 voltů. Zvíře bylo prakticky okamžitě mrtvé. Stejně jako v té době byla už de facto mrtvá myšlenka na rozvodné sítě se stejnosměrným proudem.
