O šanci zahrát si během sezony v hale na Folimance tím ale šestadvacetiletá pivotka nepřišla. Proti "svému" USK tam totiž basketbalistka ze Slavkova nastoupí v rámci Euroligy. Ale to až na konci ledna 2012. Zatím má za sebou vzájemný duel v Györu, který český mistr získal v poměru 75:71.
V poslední sezoně jste hrála za USK Praha, teď za Györ. Jak ke změně dresu došlo?
V USK mi končila smlouva, přišlo rozhodování, co dál. A vzhledem k tomu, že Györ je nováček Euroligy a také mladý tým, naskytla se šance zkusit si to trošku z jiné pozice v týmu a získat větší minutáž. Čekala jsem jen na to, jestli Györ bude hrát Euroligu. Zajímaly se také kluby z Francie, ale ty nebyly euroligové.
Byla nějaká šance v USK zůstat, nebo bylo jisté, že odejdete?
Já myslím, že to byl rozchod oboustranný. Chtěla jsem dostat víc šancí v Eurolize. Z pohledu klubu asi už zájem moc nebyl. Jiné nabídky byly, ale žádná nebyla tak dobrá.
Los si pak zažertoval, když vaše dva poslední celky svedl do stejné skupiny. Jak hodnotíte první utkání mezi vaším Györem a USK?
Bylo to asi zklamání. Pro nás je takový výsledek super, ale taky velká škoda. Nechat v závěru Evu Vítečkovou zcela volnou na trojce, to je velká chyba a to asi rozhodlo.
A váš osobní výkon? V prvním poločase jste byla spíš nenápadná, trenér vám moc šancí nedal. Ale v závěru toho druhého jste dala důležitý koš, bylo to po dlouhé době pro vás o pět bodů.
V tom prvním poločasu jsem opravdu dostala šanci na tři, čtyři minuty, ale zase je pravda, že ty, které na hřišti byly, hrály super. Střídat nebylo třeba. Pak nás ohrozily fauly podkošových hráček a muselo se do toho sáhnout. A ten koš? Ano, v tu chvíli to tak opravdu mohlo vypadat.
V utkání s USK jste se mohla ukázat i reprezentačnímu trenéru Luboru Blažkovi. Co vy a národní tým?
Tím, že jsem ze studijních důvodů přišla o mistrovství Evropy a že nebudu hrát v české lize, jsem mimo dohled. Tyto zápasy mohu jen využít. Doufám, že co nejvíc.
Před "Evropou" jste z reprezentace vypadla trochu záhadně a hodně rychle. Proč jste nestihla odehrát ani jeden oficiální zápas?
Zbýval mi poslední termín, ve kterém jsem mohla udělat bakalářské státnice. Už před mistrovství světa jsem zkoušku jednou odložila a teď už nebylo zbytí. Musela jsem to absolvovat - a bylo to ve stejném termínu, jako mistrovství Evropy. Skloubit se to bohužel nedalo.
Vraťme se zpět do Györu. Jaký máte celkový dojem z nového klubu?
Zatím po všech stránkách pozitivní. Jiná pozice v týmu udělá hodně. Člověk cítí důvěru, víc to na něm stojí. Ale člověk je také nervóznější, když ví, že to na něm víc stojí, když je jedním z lídrů a má zodpovědnost. Ale prozatím jsou dojmy jen pozitivní.
Popište vaše dosavadní herní dojmy. Do jaké týmové role vás trenéři obsadili?
Měla jsem smůlu na zranění, takže zápasových zkušeností zase tolik nebylo, ale uvidíme, snad to bude ještě lepší. Teď se do toho dostávám. Je to spíš boj o základní pětku. Některé Maďarky mají své jisté a na pozici pivotky je tu Američanka Hollingsworthová. Ovšem jinak tu není tak velká konkurence, mělo by to pro mě být snazší.
Jaké zranění se vám přihodilo?
Byly tam nějaké komplikace s kolenem. Pohmožděná chrupavka po takovém hloupém pádu. Nejdřív to vypadalo na měsíc volna, pak jsme udělali kompromis, zapojila jsem se na 14 dní. Ale ve výsledku jsem stejně chyběla měsíc, protože jsem trénovala, netrénovala. Veškerá předsezónní práce byla tím pádem úplně pryč, takže jsem se do toho dostávala znovu. Prostě blbý začátek.
Jak jste na tom zdravotně nyní?
Teď už dobře. A okamžitě to zaklepávám. Koleno drží. Ale po fyzické stránce nejsem na tom tak, jak by to mělo být, Ale trénink od tréninku to jde nahoru. Těžko říct, kdy budu moct předvést všechno naplno.
Jak se vám ve více než stotisícovém Györu žije?
Určitě dobře. Já jsem člověk, který si zvykne všude, který si najde svoje kamarády a věci, kterým se věnovat. Zatím nebyl čas poznat město naplno, ale určitě je moc pěkné. Nebude problém si zvyknout a žít tu během jednoho roku, na který mám prozatím smlouvu.
A do budoucna?
O delší době ještě neuvažuju. Beru to opravdu tak, že je to smlouva na rok, pak uvidíme. Bude záležet na tom, jak se vydaří.
Váš klub si prošel na začátku sezony velkou turbulencí, když z něj byla odejita americká reprezentantka Renee Montgomeryová. Prozraďte, jak se to přihodilo.
Ten problém byl mezi ní a managementem. Nám to bylo podané tak, že porušila smlouvu, a tím pádem ji ukončili. Řeší to teď FIBA.
Co se s jejím odchodem změnilo?
Ona tu toho moc nestihla, nevím, jestli dva nebo tři zápasy. Ani si pozici nevybudovala. Měla ale být důležitou postavou, věděli jsme všichni, že se s tim nějak vypořádat budeme muset.
Edita Šujanová (vlevo) v dresu Györu hlídá prostor, její spoluhráčka Rita Rasheedová stráží střílející Styliani Kaltsiduovou z Bourges.
Pro takové město jako Györ by basketbalová Euroliga měla být událostí. Platí to?
To je jedna z věcí, se kterými se klub jako nováček soutěže potýká. Hraje se tu dobrá házená i fotbal, lidé se nezajímají jen o basketbal. Na tom se teď vedení snaží pracovat různými návštěvami škol. Snaha je dostat sem i studenty. Naše hala totiž sídlí v univerzitním areálu.
Jaké jsou krátkodobé a dlouhodobé ambice klubu z Györu?
Přednostním cílem je uspět v maďarské lize. To znamená vyhrát ji. Úkolem je porazit Šoproň a Pécs, v Eurolize žádné velké ambice nejsou. Prostě i proto, že se všechno učíme a získáváme zkušenosti.
Zmiňovaná Šoproň, druhý z maďarských euroligových účastníků, lepší nedaleko Györu, navíc váš klub přímo v Šoproni ještě nedávno působil. Takže vzájemné souboje mají nádech velkého derby, že?
Dá se to tak říct. Jezdí hodně fanoušků. Když jsme hráli s Valencií, přijela sem spousta diváků na Katalin Hontiovou, která je šoproňskou rodačkou, a podpora byla znát.
