Svůj výklad začíná poněkud neobvykle. "Jsme tady všichni?" ptá se a méně pozorní návštěvníci si teprve v této chvíli spojí dvě věci dohromady. Tmavé brýle a hůl v ruce. Jejich průvodce návštěvníky nevidí, a kdyby neměl dobré naslouchadlo, tak je dokonce ani neslyší.
Do Rudky kdysi Jan Pavlíček přijel za kamarádkou. Majitelka jeskyně Zdenka Popelková ho pak nejprve chtěla naučit včelařit, ale když poznala, kolik toho o jeskyni ví, udělala z něj průvodce.
"Některé průvodce opakovat stále stejný výklad po čase už nebaví a odhrkají ho. Jenda ale o jeskyni stále vypráví s takovým zájmem, jako by to dělal poprvé," říká Zdenka Popelková.
"Při této práci mohu mluvit a já rád mluvím. A lidem i něco sděluji," vysvětluje Jan Pavlíček, proč se těší na brigádu do Rudky a o jeskyni vykládá s velkým zaujetím, i když to dělal možná už tisíckrát.
Zatímco jiní průvodci se musí hlavně naučit text zpaměti, jeho příprava byla mnohem náročnější. I když je jeskyně osvětlená, on se v ní pohybuje v naprosté tmě.
"Provázet jeskyní mě učil Petr Karásek z brněnského Tyfloservisu. I tak se mi pak několikrát stalo, že jsem najednou nevěděl, kde jsem, ale poměrně rychle jsem se zorientoval," říká Jan Pavlíček.
V jeskyni nebloudí, pomáhá mu sklon půdy a tvar stěn
Kde v určitý moment přesně je, pozná například podle sklonu půdy nebo tvaru stěny jeskyně. "Jsme tu všichni?" ptá se na každé zastávce v jeskyni a ujišťuje se o tom i u soch blanických rytířů.
"Chybí jim jemná propracovanost jako u ostatních soch," pokračuje ve výkladu u rytířů vytesaných do pískovce nevidomý průvodce. Návštěvníkům stačí jediný pohled a hned vědí, že je to opravdu tak, Jenda si ale sochy musel osahat.
Nevidomý a neslyšící průvodce mnoho lidí překvapí. Rozpačitých návštěvníků je ale naštěstí málo, většinou jsou lidé vstřícní. "Největší radost mi udělají, když se vyptávají a třeba se i zasmějí," dodává Jan Pavlíček.
