Obraz bojů z Adžedábíje, bráně k centru rebelů Benghází, vypovídá o libyjských povstalcích mnohé.
Opuštěnými ulicemi projíždí pick-up se skupinou povstalců. Přijíždí k hlavní nemocnici, muži s kalašnikovy se rozestaví okolo ležícího těla - podle nich alžírského žoldnéře. Bojovníky z jiných zemí ostatně Kaddáfí najímá. "Alláhu Akbar! (Bůh je veliký!) Zabili jsme tohohle alžírského psa, zabili jsme ho!" křičí povstalci, aby novináři dobře slyšeli.
Za chvíli dopadnou asi sto metrů daleko dvě rakety vystřelené Kaddáfího vojáky. Konec pózování, rebelové peláší do krytu v nemocniční budově.
Adžedábíja, město asi dvě hodiny cesty od Benghází, je pro povstalce klíčová. Její ztrátou by přišli o poslední nárazník před srdcem rebelie. Ale nejeví se, že by byli schopni a ochotni město ubránit.
Stále stejná písnička: bez těžkých zbraní to nejde
"Střílíme z granátometů a kalašnikovů, oni střílejí z raketometů a děl. Jak je můžeme porazit?" zoufá si povstalec Badr Avád. Východními čtvrtěmi města mezitím uhání desítka povstaleckých aut a kličkuje v palbě. "Jsme v nejhorší situaci od začátku bojů. Nemáme šanci, dokud nebudeme mít zbraně jako Kaddáfího chlapi," říká Avád.
Naráží tím na neochotu ostatních zemí - jak západních, tak arabských - masivně vyzbrojit libyjské povstalce. Sice mají pravdu v tom, že bez pořádných zbraní se bojuje těžko, ale jen tak se jich nedočkají. Vedle problémů politických by to nebylo snadné ani vojensky - techniku musí obsluhovat vycvičený personál.
Další povstalec Muhammad Saad našel v neděli ráno u silnice čtyři těla povstalců s proříznutými hrdly a několika střelnými ranami do hrudníku. "Je to horší a horší," říká. Euforie z doby, kdy povstalci stáli na dohled od Kaddáfího rodiště Syrty, je pryč. Teď se na kontrolních stanovištích hádají a často na sebe i míří zbraněmi, napsal reportér Reuters.
"Nemáme koordinaci. Nejsme organizovaní. Nemáme žádnou strategii ani velitele," shrnul to povstalec Násir Faraj, v občanském životě inženýr zaměřující se na zavlažování. "Kdykoliv Kaddáfí začne bombardovat, tak jenom diskutujeme, co dělat. Pak někdo utíká jedním směrem, další jiným," dodává.
Chybí Američané. A Libyjci se učí
Koaliční a povstalecké síly čelí dvěma problémům, které dříve neměly. Zaprvé, vládní libyjské jednotky zjistily, že na techniku příliš blízko osídleným místům piloti NATO neútočí. A zadruhé - vzdušná operace je kvůli stažení Američanů výrazně slabší. Britové, kteří využívají jen početní zlomek slavného Královského letectva, už přiznali, že jsou na hranicích svých možností.
Zatím se tak zdá, že Kaddáfí, mistr v mezinárodních politických kličkách, organizování teroristických útoků a vměšování do záležitostí cizích zemí, věděl, co dělá, když před několika týdny chvatně organizoval obranu před postupujícími povstalci, místo aby utíkal do exilu. Saddám Husajn ostatně vydržel v čele Iráku navzdory bezletové zóně dvanáct let.
