Redaktoři Financial Times spolu s institucí pro investigativní žurnalistiku se na čerpání prostředků ze strukturálních fondů podívali podrobněji. Trvalo to osm měsíců, požádali národní úřady o databázi projektů, znamenalo to stáhnout si 600 souborů v 21 řečech.
Zjistili, že chyby a zneužití fondů jsou málokdy potrestané. A že peníze určené pro malé a střední podnikatele končí u velkých firem jako IBM, Nokia, Siemens nebo Coca-Cola. Nebo že jdou do protichůdných projektů – například tabákové firmě a zároveň na protikuřáckou kampaň. Nemluvě o ziscích různých mafií.
Reakce Bruselu byla okamžitá. Není to prý dokonalé, ale není to marné. "Budeme se nadále snažit o zdokonalení regionální politiky, ale nedovolíme, aby se útočilo na její hodnotu a přínos," řekla mluvčí Komise Pia Hansenová s tím, že tyto fondy pomáhají ekonomickému růstu. V roce 2009 jejich příspěvek činil 0,7 procenta HDP pro celou EU.
Příliš zapeklitý systém?
Zpráva Financial Times nahrává britské vládě, která se podle kuloárních informací snaží regionální fondy do budoucna ořezat a rozpočet EU snížit. Nyní každá země posílá do rozpočtu EU zhruba procento HDP. Pokud by se Britům zeštíhlovací manévr na další "sedmiletku" podařil prosadit, což není nereálné, pak by na tom tratili noví členové včetně Česka.
Evropská unie podporuje chudší regiony z peněz bohatších. Jde o Evropský sociální fond a Evropský fond pro regionální rozvoj. Každá země si stanoví své priority a jak bude peníze přidělovat.
Protože však jde o peníze daňových poplatníků, musí být možné je kontrolovat. I proto jsou procesy dost komplikované, protože někdo žádá o peníze na novou výrobní linku, jiný na ubytovnu pro turisty, jiný na opravu památky, stavbu mostu, další na přeškolení nezaměstnaných.
Ale jak to vlastně vypadá, dokážeme čerpat bruselské peníze? Získat aktuální číslo je vždy obtížné a lze se ho dopátrat až zpětně. Včera kvůli tomu dokonce Evropská komise narychlo svolala brífink s experty, kteří měli vysvětlit novinářům, jak to s penězi a pomocí chudším regionům je. I to vypovídá o zapeklitosti celého systému. Mluvčí zkrátka neumí říct, zda Česko čerpá dobře, nebo ne.
