Myšák Mickey je sice v Kingdom Hearts: Birth by Sleep roztomilý, ale děti z něj radost mít nebudou

Hra sice klame disneyovským kabátem, ale rozhodně není pro malé děti. Ocení ji totiž především ostřílení herní harcovníci.

Kingdom Hearts: Birth by Sleep

Kingdom Hearts je zavedená série, těžící z těžko uvěřitelného spojení typicky japonské akční hry na hrdiny se světem disneyovských animáků. Od samého počátku v roce 2002 se všichni divili, jak to vůbec může fungovat. Ale ono to prostě funguje. Nejspíš proto, že kdo umí, ten umí.

Hned na začátku je třeba doporučit instalaci hry do přístroje, protože jinak vás černé nahrávací obrazovky budou brzy dovádět k zuřivosti. A i instalace to bohužel zlepší jen o chlup. Další důležitá volba je obtížnost. K dispozici jsou čtyři, přičemž u nejnižší se uvádí, že neodemknete tajné video. A to by někoho mohlo mrzet.

Doporučujeme nespěchat a zkusit pouze nejbližší vyšší. Ač se to totiž zprvu nezdá, později by se váš handheld mohl ocitnout ve vážném ohrožení rozšlapáním. Úvodem shlédnete hromadu videí různé kvality a stupně dějové mlhavosti a pak si zvolíte jednu ze tří postav. Hra za Ventuse, Terru i Aquu nabízí pokaždé trochu odlišný úhel pohledu na celou historii.

Grafika na první pohled nenadchne ani neurazí, zato ovládání si zaslouží pochvalu. Tutoriál nelze přeskočit a vyžaduje pozornější četbu anglického textu, ale není dlouhý a dobře uvede do hry. S postavou bezproblémově běháte analogovou páčkou, přičemž bočními tlačítky otáčíte scénou. Lze se přepnout do pohledu z vlastních očí a prohlédnout si scenérii: kolikrát je na co se dívat.

Jedním tlačítkem protivníky tlučete, dalším se kryjete, třetím skáčete a posledním spouštíte speciální útoky. Ty se postupně stávají jádrem hratelnosti, jejich množství víc než utěšeně vzrůstá a listujete jimi levou sadou tlačítek. Každý zvláštní druh útoku samozřejmě používáním vylepšujete a lze si sestavit i několik kompletních sad těchto vychytávek. Nebo se dokonce na dálku propojit s jiným členem ústřední trojice a přestože jste za něj ještě nehráli, využít zase jeho unikátních schopností.

Autoři se snaží děj vylepšit rámcem tajemna a zamotání do snu, nicméně v jádru je komplikovaný asi jako Arabela. V říši pohádek něco hnije a na vás je, abyste to dali do pořádku a temnotu umravnili světlem.

Takže postupujete od jedné disneyovky k druhé a tím, že mydlíte Unversed, neboli Neználky, kupodivu zajišťujete, že se Popelčin střevíček dostane na správnou nohu a podobně. Přesto si znalci série přijdou na své, protože jde o prequel k prvnímu dílu, a ledacos v pohádkové sáze tak bude zase o něco jasnější.

Herní vesmír sestává z řady planet a na každé z nich se odehrává jeden krátký příběh, ať už s trpaslíky nebo s roboty. Mezi planetkami přelétáváte na skútrovitém přibližovadle, což nemálo připomíná hry typu Ratchet & Clank. Když si připočtete pohádkové motivy, notabene v disneyovském stylu, možná to pro mnohé nezní moc lákavě, zvlášť pokud už opustili základní školu. Ovšem Kindom Hearts, jak už bylo řečeno, klame tělem.

Přitom první dvě až tři planety skepsi nijak zvlášť nerozptylují. Design úvodních levelů je krátký, primitivní a co hůř: zjistíte, že nepřátel k pobití je sice dost, ale prakticky se jimi nemusíte zabývat. Stačí běžet rovně za nosem a jste před finálním bossem úrovně. To je ovšem teoretická úvaha, protože potřebujete levelovat postavu. To jen pro ukázku, jak jednoduché ty první planety jsou.

A nelze říci, že by se mapy s přibývajícími oběžnicemi dramaticky zlepšovaly. I když se postupně zamotávají, úžasem nad fantazií tvůrců vás rozhodně nenaplní. Jenomže: co míří nesmlouvavě vzhůru, je náročnost postupu. Ta po uspávajícím úvodu začne narůstat tak strmě, že to rychle probere i nejznuděnějšího veterána.

V zásadě tu máme tři druhy bojového terénu. Zaprvé zmíněná místa, kde je hojnost nepřátel, ale můžete jimi jen proběhnout. Zadruhé místa, kde je hojnost nepřátel, ale nemůžete jimi proběhnout, protože se po vstupu uzavřou vepředu i vzadu. Abyste se dostali dál, musíte pobít všechny a s každou úrovní roste množství útočících vln.

No a zatřetí je třeba se popasovat s bossy. Ti první jsou snadní, ale nápadití. Například na souboj s kouzelným zrcadlem ze Sněhurky hned tak nezapomenete. Zato potom. Jestli toužíte po peklu do kapsy, nemusíte pátrat dál, našli jste svůj kousek.

Hra by mohla sloužit jako učební pomůcka v předmětu "Handheldový boss". Běžný zdejší pořízek nejenže má sáhodlouhou čáru zdraví, ale ještě navrch řadu kompletních životů. A umí toho zatraceně hodně. Takže s jednotlačítkovou metodou a pocitem "možností habaděj, ale zbytečných", je rázem utrum.

Rada od zdroje

Hlavou projektu je tentokrát sám Tetsuya Nomura, který to od ladiče chyb v původní Final Fantasy IV dotáhl až k jednomu z největších jmen videoherní historie. Kromě dlouholetého podílu na sérii Final Fantasy nesou jeho rukopis i takové pecky jako Chrono Trigger, Parasite Eve, The World Ends with You nebo právě Kingdom Hearts. Proto asi nebude od věci uvážit jeho doporučení, že byste měli hrát Kingdom Hearts: Birth by Sleep v tomto pořadí postav: Terra, Ventus, Aqua. Pak se dostaví osvícení.

Budete si připadat jako ta babička, co vyškrabávala poslední zbytečky mouky na koblížek, když už jsme u těch pohádek. A tou moukou myslíme veškeré možnosti, které hra poskytuje. Musíte opravdu přemýšlet, kombinovat speciální útoky, taktizovat. A levelovat, levelovat, levelovat. A stejně to končí tak, že jen metáte kozelce kolem dokola arény a čekáte, až si dá boss nepatrnou pauzičku, abyste ho mohli praštit.

Hra ale pasivitou pohrdá a naopak vás tlačí do boje tím, že úspěšnými zásahy protivníka získáváte pomíjivé, avšak spektakulární schopnosti. Ještě navrch k vašim speciálním útokům, jež se automaticky dobíjejí časem. A s tím jde rapidně nahoru i pocit z grafiky, protože to, co se odehrává na displeji, je náhle čistá krása. Všechny ty jedy, blesky, hromy, třesky a plesky, které sesíláte na své tyrany, vás přivedou do extáze.

Potíž je v tom, že posléze hra nesestává z ničeho jiného, než z úseků, zalévajících vás potem. Což jistě spousta hráčů ocení, ale asi daleko větší spousta neocení. Roztomilé Disneyovy postavičky vypadají s postupem hrou jako čím dál potměšilejší vtip, a to i když kolikrát přiloží v boji pomocnou ruku či tlapu k dílu.

Na své si přijdou i kompletovači úrovní, protože v každé se nachází určitý počet truhliček s ne zcela zanedbatelným obsahem. Některé najdete na opravdu vypečených místech. Ovšem schopnosti hrdinů skákat po plošinkách stále nejsou na ideální úrovni. Osvěžením je hrst miniher, od regulérní deskovky zvané Command Board až po jednoduché závody. Command Board, jímž lze vylepšovat charakteristiky vašeho avatara, mimochodem rozhodně stojí i za vyzkoušení s živým soupeřem.

Hlavní multiplayerové režimy se ale skrývají na planetě s názvem Aréna Přeludů. Jak už název napovídá, jádrem jsou arénové bitky a to v kooperaci i proti sobě navzájem. Řežba nepostrádá nic z toho, co činí přitažlivým singleplayer, což spolu s přirozenou inteligencí živých míchá excelentní směs. Přelud v názvu planety pak spočívá patrně v předstírání online hry. Ve skutečnosti jde totiž o multiplayer lokální.

Ve výsledku tu tedy máme parádně tuhou akční hru na hrdiny, která má potenciál ostřílené hráče nadchnout. Příležitostní hráči by se ale měli poohlédnout jinde, stejně jako rodiče, zlákaní nesmírně klamnou vidinou pohádkového Disneylandu pro nejmenší.