Polská hra o falešných Rumunech v angličtině v Česku. To zní trochu jako jazykový blázinec, ale multikulturní změť není hlavní důvod, proč novinka v pražském Divadle Na zábradlí působí rozpačitě.
Přitom jsou Dva chudáci Rumuni, co mluvěj polsky dílem veskrze současným. Napsala je polská rebelka Dorota Masłowská, autorka chrlivých halucinačních próz, které odrážejí tápání mladé generace.
Knihy Červená a bílá a Královnina šavle se staly bestsellery takřka proti vůli Masłowské, kterou jako by mediální povyk kolem vlastní osoby víc ubíjel, než těšil.
Hru z roku 2006 adaptoval pro Divadlo Na zábradlí jihoafrický dramatik a režisér usazený v Praze David Peimer, který do hlavních rolí obsadil Jiřího Mádla (jde o jeho první divadelní roli) a Teresu Brannu.
Češi, co hrají anglicky
Hraje se v angličtině (s českými titulky), což nemá být ani tak výstřední gesto, jako vstřícný krok ke zdejším cizincům – jinými slovy snaha zaplnit marketingovou mezeru.
Se světovostí však inscenace zároveň přichází o jistou lehkost. Proč třeba Mádl jedním dechem přechází z parodie k angličtině suverénní, aniž to v ději má opodstatnění? Chvílemi se navíc na titulkovacím zařízení objeví něco jiného, než co zazní v angličtině (jazykový vtip chleba s Masłowskou je v titulcích už jen chlebem s máslem).
A ať herci sebelíp intonují, stále zůstávají Čechy mluvícími v cizím jazyce. Což je sice hezká metafora k názvu hry, ale v podstatě neplatná: dva chudáci jsou totiž ve skutečnosti dva Poláci, co se v Polsku za Rumuny vydávají. I ty zuby mají jen začerněné.
Dějová linka je prostá. V alkoholově-drogovém opojení utíkají seriálový herec Parcha a mladá matka Džina ze svazujících životů. Ve večírkových převlecích za příslušníky chudého národa stopují napříč Polskem, baví se vulgaritami, provokují, ohrožují řidiče i náhodné kolemjdoucí, vesměs starší lidi.
Jízda ne zcela bezstarostná
První část má být tedy divoká, bezstarostná jízda, kterou Mádl i Branna výborně hrají. A přece drhne: scéna s řidičem (Peter Hosking) by mohla být svižnější a absurdnější, snad by přebila tu planost, až příliš lacinou.
Naštěstí přijdou hlubší tóny.
Z vonného autostromku se obratem stane temný les (jednoduchá, nápaditá scéna Martina Chocholouška) a Jiří Ornest skvěle tyranizuje v roli distingovaného, leč bezcitného mamonáře. Navíc tu už nejde jen o mladé anarchisty a staré pokrytce. Ten "cool" Parcha by klidně kamarádku prodal za telefonát, aby se včas dostal na plac.
Nakonec jen Džina hraje skutečně vabank, bez nových masek a zadních vrátek, a neokázalá, rychlá scéna jejího konce právem patří mezi vrcholy inscenace. I když z divadla odcházíte s pocitem nekonečné prázdnoty, není to vina provedení: co čekat jiného v příběhu o životním prázdnu?
Dva chudáci Rumuni, co mluvěj polsky
Autorka Dorota Masłowska, uvádí Divadlo Na zábradlí
Režie David Peimer, premiéra 3. června
HODNOCENÍ MF DNES 60%
