Finále už je z grandslamového semifinále na dosah. „Rozhodně mnohem blíž než z 1. kola,“ žertuje Petr Korda. Ale přitom stále tak daleko...
„Prožíváte euforii. Máte za sebou spoustu zápasů, můžete být uvolněnější, cítíte se líp. A víc si věříte,“ popisuje Jiří Novák, který byl mezi posledními čtyřmi v roce 2002 na Australian Open.
Karel Nováček na tiskové konferenci
Na co však při pátečním semifinále Tomáš Berdych myslet nesmí? Paradoxně právě na možný postup do boje o titul! „Předbíhat události se nevyplácí,“ radí Karel Nováček, semifinalista US Open 1994. „Já taky tehdy říkal: Nechci ještě mluvit o finále, musím jen dodržet taktický plán na Sticha.“ Němce se snažil držet u zadní čáry, tak ho přece čtyřikrát porazil. „Ale i kvůli silnému větru se mi to tenkrát nepodařilo.“
Zhoubné jsou během semifinále úvahy, že v případě jasně se vyvíjejícího zápasu pošetříte síly na rozhodující duel grandslamu. „Jen to ne! Ani na moment nesmíte zauvažovat, že vás v případě vítězství čeká ještě jeden vyčerpávající, finálový zápas,“ říká wimbledonský vítěz Jan Kodeš. „Na podobné myšlení už letos doplatil Djokovič, když vedl 2:0 na sety nad Melzerem.“
Před semifinálovými zápasy napětí narůstá, zájem médií je zaručený. „Přicházejí vám stovky gratulací, ani ty vás nesmí rozhodit,“ říká Korda, vítěz z Australian Open 1998. Šatny se naopak vyprazdňují, vyřazení hráči mizí. „Jste tam jako poslední Mohykáni,“ líčí Nováček. „Ale o to volnější jsou průchody,“ vzpomíná Novák.
Teprve v semifinále máte poprvé stoprocentní jistotu, že budete hrát na centrálním dvorci. „I když však přejdete z poloprázdných vedlejších kurtů konečně na plný stadion, musíte bez ohledu na atmosféru dál zůstat u svého tenisu, nevybláznit se, jít bod za bodem,“ říká Korda.
Při jeho tažení Paříží v roce 1992 jej právě až při semifinále poprvé nasadili na centrkurt. „A proti mně stálo 15 tisíc lidí, co fanaticky fandili domácímu Lecontovi a houkali na mě.“ Neustále si opakoval radu od kouče Vladimíra Zedníka: „Ať se bude dít cokoliv, nehádej se, nechoď si kontrolovat otisky míčů. Jakmile proti sobě poštveš diváky, bude zle, rozhodí tě.“
Jan Kodeš
Kodeš, jenž tu v roce 1970 hrál semifinále proti domácímu Govenovi, to zná: „Ale jinak jsou Francouzi rozumní, dokážou ocenit i váš výkon.“ Ve Wimbledonu 1973 si Kodeš zahrál pro změnu proti anglickému publiku při semifinále s Taylorem. „Naštěstí víc než na diváky jsem se soustředil na dodržování taktiky od Jardy Drobného, který mi říkal: Je to levák, tak ho drž na bekhendu a až koncové míče mu hraj do forhendu.“
V semifinále už nikdy nejste tuctovým borcem z davu. „Diváci nerozostřují pozornost mezi 20 kurtů jako na počátku turnaje, ale jen na ten jediný. Na vás,“ povídá Novák. Nejen to. „Rázem si vás všímají i bývalé hvězdy, jako teď McEnroe nebo Wilander pozorují Tomáše Berdycha,“ říká Nováček.
Právě s Wilanderem minulý týden v pronajatém domě v Paříži bydlel. A už po 2. kole tu Nováček přesvědčoval svého švédského kamaráda: „Berdych dojde letos daleko.“ Po 3. kole, v němž smetl Isnera, Wilander přitakal: „Může tu porazit kohokoliv.“
