Africký tým fotbalovým mistrem světa? Proti bude i počasí

Je možné, že vás africké týmy na světovém šampionátu fotbalistů v JAR pobaví, zaujmou, nebo dokonce nadchnou. Ale vyhrávat nejspíš budou jiní. Nebo se pleteme?

Kamerun může vyhrát mistrovství světa, tvrdí o svém týmu hvězdný útočník Samuel Eto´o. Mají jeho slova reálný podklad, nebo jde o pouhý sen? Šampionát v Africe napoví. | foto: Abdeljalil Bounhar, AP

Samotné Afričany ta představa vzrušuje jako máloco. Možná by i dál dobrovolně trpěli hladem, jen kdyby se vyplnila následující věštba: Pro Afriku nazrál čas vyhrát mistrovství světa!

Kamerunský útočník Samuel Eto´o o tom nepochybuje: "Už jsem to říkal a budu to říkat znovu. Kamerun může vyhrát mistrovství světa. Lidé mi říkají, že jsem blázen, ale to mi říkali už tehdy, kdy jsem jako mladý snil o vítězství v Lize mistrů. A tu už jsem vyhrál už třikrát."

Eto´o možná není blázen, ale někdo by ho měl štípnout, aby se z toho bláhového snu probral.

Největší africké úspěchy na MS

Kamerun 1990
Hned na úvod Kamerunci šokovali obhájce z Argentiny. Pak se k úžasným výkonům rozjel "dědeček" Roger Milla, své góly oslavoval tanečkem u rohového praporku. Stopku dala až Anglie ve čtvrtfinálovém prodloužení.

Senegal 2002
Téměř stejný příběh. I Senegal hned na začátku turnaje porazil 1:0 obhájce – Francouze. Tým kolem šikovného El Hadži Dioufa došel mezi nejlepších osm. Tam ho zastavili v prodloužení Turci.

Ne, nikdo už nepochybuje o tom, že Afričané umí skvěle kopat do míče. Roger Milla, George Weah, Abedi Pelé, Jay-Jay Okocha nebo dnes Didier Drogba či Frederic Kanouté, to všechno jsou hvězdy, které sobě i černému kontinentu vydobily uznání. Ale že by vytvořily tým, jenž vyhraje mistrovství? To dřív na Sahaře vyroste lyžařské středisko, tvrdí "afrikospetici".

Osobnosti světového fotbalu se sice opět předhánějí v předpovědích, jak letos africké týmy překvapí svět, zapomínají při tom ovšem zmínit, které to budou.

Faktem je, že trojnásobní šampioni z Egypta se na šampionát vůbec nepodívají. Druhý nejsilnější tým kontinentu z Pobřeží slonoviny bude rád, když přežije skupinu smrti s Brazílií a Portugalskem. Naděje Ghany zdrtilo zranění kolena, které na turnaj nepustí duši týmu Essiena. A ti další? Když neprorazili ani do finále afrického mistrovství, těžko mohou chtít vyhrát to světové.

Je přitom nesporné, že africký fotbal učinil pokrok. Jeho vyslanci už se na turnaje nesjíždějí z chatrčí, ale v drtivé většině z evropských klubů, a to i těch nejvěhlasnějších. Zároveň však platí, že africké kanoe na evropské či jihoamerické parníky pořád nestačí.

Proč? Už jen proto, že africkým týmům chybí maličkost jako brankář. Stačí se podívat na výběr Pobřeží slonoviny: v poli se to hemží zástupci klubů jako Barcelona, Arsenal, Sevilla či Chelsea, zatímco branku "střeží" vystrašený Boubacar Barry z belgického Lokerenu.

Ani další důvod není překvapivý. Afričané by za atletickou výbavu, kreace s míčem i oslavné tanečky dostali vyznamenání, z taktiky by ale propadli.

Dva africké fotbalové klenoty: Drogba a Essien. Druhý jmenovaný však bude na MS chybět.

V mládežnických kategoriích, kde naposledy Ghana vyhrála světový titul ve dvacítkách, to ještě takový problém není, ale mezi dospělými se za naivitu platí. Není divu, že všechny nabité týmy z černé Afriky v posledních letech ztroskotaly na Egyptu a Alžírsku. Tedy možná ne tak dobrých, ale rozhodně chytřejších soupeřích ze severu.

V tomto výčtu by se dalo pokračovat. Dokonce i podpůrný argument, že se přece hraje v Africe, se mění v minus. Na jihu panuje v červnu takové počasí, že se při něm většina Afričanů třese zimou.

Černý kontinent se může vítězem cítit už proto, že mistrovství dostal k pořádání. Ale na trávnících by měli vyhrávat jiní. Na závěr se sluší dodat, že vysmívat se Africe za neschopnost vyhrát šampionát není fér. Ovládnout tak nabitý turnaj dokázaly s výjimkou Uruguaye pouze největší velmoci. I země jako Nizozemsko, Švédsko či Česko mohou stejně jako bláhový Eto´o o takové poctě jen snít.

Jak vypadá africká jedenáctka snů

Pokud se nestane nic zázračného a nezafunguje zaříkávání od šamanů, je téměř jisté, že žádný africký tým letošní mistrovství světa nevyhraje. To však neznamená, že černý kontinent nemá prvotřídní fotbalisty.

MF DNES se z nich pokusila sestavit tým, který by zlobil i největší favority. Možná je to příliš romantická představa, sestavu se třemi útočníky by leckterý kouč rozcupoval. Příliš hvězd by si navíc na hřišti asi překáželo, rozhodně se však nedá říct, že by ten africký výběr nebudil respekt.

Essam El Hadary (Egypt).

Gólmanovi provinční egyptské Ismailíje je už 37, už dlouho však v Africe nemá konkurenci. Třeba Kamerunec Kameni chytá na mnohem lepší adrese v barcelonském Espaňolu, ale když na sebe vezme reprezentační dres, vypadá jako nešika z okresního přeboru. To El-Hadary chyby téměř nedělá.

Emmanuel Eboué (Pobřeží slonoviny).

Rychlý, odvážný, šikovný, k tomu hráč londýnského Arsenalu. Pro pravého obránce ideální vizitka.

Kolo Touré (Pobřeží slonoviny).

Další "Slon" ošlehaný anglickou Premier League. Spoléhali na něj v Arsenalu, teď je pilířem Manchesteru City.

Wael Gomaa (Egypt).

Ptáte se, co ve výběru dělá málo známý stoper egyptského Al-Ahly? Pak vězte, že Faraoni vyhráli třikrát po sobě africký šampionát hlavně díky perfektní organizaci hry, kterou zezadu řídí tenhle čtyřiatřicetiletý veterán.

Taye Taiwo (Nigérie).

Francouzský mistr s Marseille má všechno, co moderní levý obránce potřebuje. Plus jeden bonus – dělovou ránu v noze. Díky tomu každá nigerijská standardní situace do 40 metrů od branky hrozí nebezpečím.

Yaya Touré (Pobřeží slonoviny).

Barcelona má nejlepší zálohu světa a dlouhonohý čahoun je její součástí. Zatímco v klubu odvádí spíš černou práci, v africkém týmu snů může plnit roli dirigenta.

Michael Essien (Ghana).

Hora svalů straší soupeře přezdívkou Bizon i ostrými zákroky. Jak v Chelsea, tak v dresu "Černých hvězd" dokáže takřka sám ovládnout střed hřiště, je to přirozený vůdce. O mistrovství světa kvůli zranění přijde.

Seydou Keita (Mali).

Univerzální záložník Barcelony brání stejně dobře jako útočí, navíc se umí přichomýtnout ke gólovým střelám. Ani on na MS nebude, Mali neuspělo.

Emmanuel Adebayor (Togo).

Své zemi vystřílel účast na mistrovství světa 2006, teď už ne. Vysoký, důrazný a přitom technicky brilantní snajpr má jedinou vadu: týmová hra mu moc neříká.

Didier Drogba (Pobřeží slonoviny).

V Chelsea si letos 29 góly vystřílel korunu krále střelců, celkem nasbíral 37 mistrovských gólů v 44 zápasech. Další slova jsou zbytečná.

Samuel Eto’o (Kamerun).

Po přestupu z Barcelony do Interu Milán jeho pověst šutéra oslabila, zato už potřetí vyhrál Ligu mistrů.