Přesto se usmíváte.
To je poker face. Ne, ne, jsem spokojenej.
Před startem jste se hlásil do pětice favoritů. Proč jste v ní nakonec nebyl?
Bylo to otevřený do posledního kopce, ale tahal jsem za kratší konec. Výkon přesto neovlivní naprostou spokojenost s celou olympiádou, individuální bronz je výborný, ten ze štafety byl nečekaný a o to je asi hezčí.
A padesátka?
Vyvíjela se dobře do posledního kopce, dá se ale říct, že posledních sedm kilometrů jsem se cítil velmi špatně. Přesto jsem se pořád držel ve skupině, nebo se do ní zase dokázal dostat. Když se rozjel finiš, už to nešlo.
Před půlkou závodu jste se přimotal do pádu. Byla to rána na psychiku?
Určitě neovlivnil výsledek, spadl tam i Olsson, který si dojel pro bronz. Na ten pád to vázat nebudu.
Takže teď bude cílem padesátka na příštích hrách v Soči?
Mě teď bude zajímat zbytek sezony, chtěl bych bojovat o druhé místo v celkovém hodnocení Světového poháru. Příští rok jednoznačně světový šampionát v Oslo, ale Soči v žádném případě nevylučuji.
Trošku se čekalo, že se zopakuje příběh Kateřiny Neumannové, která v posledním olympijském závodě vybojovala zlato.
Byla to výborná závodnice, ale já se na ni v žádném případě nehodlám dotahovat. Já závodím v jiné kategorii a s jinými závodníky. Je strašně moc výborných závodníků, kteří nemají ani tu bronzovou medaili. A já jsem ještě s lyžováním neskončil, takže nehodlám kariéru hodnotit. I kdyby se mi zlatá v životě nepodařila, myslím, že se za sebe stydět nebudu.
Kdy padne definitivní rozhodnutí o další olympiádě?
Teď můžu říct, že definitivní rozhodnutí už padlo, ale po mistrovství světa na Holmenkollenu si to zase rozmyslím a řeknu, že v žádném případě. Důležité je, jestli mě sport bude bavit a jestli budu mít doma podporu.
