Ludmila Brožová-Polednová bude ve svých sedmaosmdesáti letech nejstarší českou vězenkyní.
Půjde sice za mříže, ale jinak ji nečekají ani náznakem tak kruté podmínky, jaké měli ti, které (přinejlepším) do komunistických žalářů v 50. letech posílala ona.
O cele se mluvit nedá. Se dvěma až čtyřmi spoluvězeňkyněmi bude sdílet jednoduše zařízený, ale nikoliv nevlídný pokojík.
Spát nebude na pryčně, ale na válendě, jídlo jí budou pravidelně donášet. Kdykoliv si bude moct přivolat lékaře (zdravotní oddělení je hned vedle) a každý den může deset minut telefonovat. Svůj trest si totiž bude odpykávat ve speciálním oddělení pro trvale pracovně nezařaditelné odsouzené, které jsou dlouhodobě nemocné či pohybově handicapované.
"Chudák stará, musí do kriminálu"
Vypadá to jako takzvaná "buňka" na studenských kolejích. Několik pokojů a společné sociální zařízení, kuchyňka, pračka. Mezi pokoji (cely se jim ani nedá říkat) je pak pohyb zcela bez omezení, mříže odděluje jen celý prostor od okolních chodeb.
Všude bují zelené rostliny, pokoje i kulturní místnost zdobí obrázky, koláže, výšivky.
Na chodbičce postává sedm převážně starších žen, některé se opírají o berle, usrkávají z hrníčků kafe. "Viděly jsme ji v televizi, říkaly jsme si, že ji dají asi k nám," říká jedna z budoucích "spolubydlících" odsouzené prokurátorky.
Rozproudí se diskuse. Dámy v teplákách jsou zjevně rády, že mají další téma k hovoru. "Chudák stará, musí do kriminálu," říká jedna z nich. "Bude jí devadesát, až půjde na ´pépéčko´," spočítala si, kdy bude mít Ludmila Brožová-Polednová nárok na podmínečné propuštění, další vězenkyně.
Rozhovor s ředitelkou vězniceKamila Meclová: Jsme skládkou žen, ke každé se ale chováme lidsky |
"Víte, asi si ten trest zaslouží, posílala lidi na smrt, ale měli ji odsoudit dřív, aspoň v těch šedesáti... nebo hned po revoluci," podotýká jiná žena. Ostatní přikyvují. Tento názor zde sdílí všechny.
"S humorem a optimismem to zde utíká"
"Je hodně stará, to je fakt, ale na druhou stranu, tady to je dobrý, jsou tu dobré podmínky, všechno je přizpůsobené pro nás starší lidi," míní odsouzená Věra Kristlová.
"Taky si tady hodně pomáháme, obsloužíme se, i do těch očí jí nakapeme, když to bude potřebovat - prý má s očima nějaké problémy," dodává. "Záleží na tom, jak to bude brát. S humorem a optimismem to utíká rychle," usmívá se tmavovláska.
Sama zde tráví už pátý rok. Bodrá a usměvavá paní se nám pochlubí pochvalou od ředitelky věznice za dobré chování a ochotu pomoci při každé příležitosti ostatním. Většinu dne plete ponožky pro charitu. Taková hodná "babička", řeknete si. Sedí zde za pokus o vraždu, i když (jako naprostá většina vězňů) "samozřejmě" nevinně.
"Pohádají se, zavládne ponorka, ale šikanu jsme neřešili"
Na speciálním oddělení jsou namíchané ženy, které mají takzvanou "ostrahu" i "dozor" - jsou tedy odsouzené za lehčí i vážnější činy. Jsou tu vražedkyně i zlodějky. Momentálně jich zde bydlí sedm, kapacita počítá s dvanácti ženami.
Čtěte takéBrožová-Polednová i Vaš poslali lidi na smrt, trest dostal jen jeden |
"Je to nestandardní oddělení určené pro ženy, které s ohledem na svůj věk a zdraví nemohou pracovat, nemohou být v běžných celách s dvoupatrovými palandami a potřebují speciální zdravotní péči," vysvětluje ředitelka věznice Kamila Meclová. Odsouzené odsud nechodí do jídelny, stravu mají s donáškou.
"Odsouzené zde jsou výhradně na doporučení lékařů. Pohybují se o francouzských holích nebo mají těžkou cukrovku," doplňuje ji speciální pedagožka Iva Kohoutová.
Zdejší odsouzené se s ostatními setkávají jen na vězeňském dvoře, když mají vycházku. Šikana, která bývá ve věznicích častá, se jich prý nedotýká. "Spíš jsou to takové drobné hádky o hlouposti, občas ponorková nemoc, ale žádný vážnější problém jsme řešit nemuseli," dodává Iva Kohoutová.
