"Radost mám velikou. Byl jsem si na pětadevadesát procent jistý, že to bude medaile. Věděl jsem, že nahoře jsou holky trošku nervově labilnější, nevyváženější," říkal v cílovém prostoru.
A toho se právě jako stavitel druhého kola slalomu rozhodl využít. "Znám ty holky jak svoje vlastní boty. Věděl jsem, jak to dopadne, ale nevěděl jsem, jaká medaile bude."
Druhé kolo slalomu postavil rychlejší, nasázel do něj ještě více branek než Němec Schwaiger, celkem jich bylo 64.
"Architekt staví barák, já trať. Vím, co můžu, a vím, co někomu sedí a nesedí. Němci si stěžovali, že to byl kros. Fin a Švýcaři si trať pochvalovali," líčil. "Nemyslím si, že to byl záludný slalom."
Vsadil tentokrát spíše na "chorvatský styl" s brankami více u sebe, výrazně obtížnější, než u jeho předchůdce. "První slalom byl školácký. Já postavil členitý. Holky na to musí myslet a měnit rytmus. Bylo o vteřinu rychlejší a to řadě závodnic nesedí."
Že by však Vonnová, Aubertová či Mölggová vypadly kvůli němu? To si nemyslí. "Trať byla taková a ony ji nezvládly. Tohle je dost těžká sjezdovka a medaile z ní má ohromnou cenu."
Dceři dal před druhým kolem pár rad. "Upozornil jsem ji na některá místa ve spodní pasáži, kde člověk jede a už se vidí v cíli."
Ze stavby druhého kola slalomu ještě spěchal dceři upravit hrany lyží. I to je jeho práce. "Na tenhle kopec se moc nevoskuje, stačí jednou dvakrát máznout. Ale s hranami jsem si hrál ještě mezi koly. Úplně tupých bylo 10 až 15 čísel zepředu a 8 až 12 čísel zezadu. Pod nohou byly hrany ohromně ostré," vykládal.
Pomoci se snažil ještě rituálem. "Víte, proč to dobře dopadá?" říkal a hladil si vousy sestříhané do bradky. "Protože si měním vizáž. Oholím se nebo si zkrátím fousy. Dal jsem si pečlivě záležet."
