I nejmenší diváci si tak včera museli připomenout, že uplynulo půl století od doby, kdy se Castrovi a jeho vousatým spolubojovníkům podařilo svrhnout diktátorský režim podporovaný americkou vládou a dosadit revoluční vládu.
V Havaně toto kulaté výročí převratu, jehož představitelé se stali nejvytrvalejšími odpůrci USA na západní polokouli, připomínají početné tištěné plakáty na úředních budovách i vánoční osvětlení na hlavní třídě starého města.
Často lze postřehnout ve výloze nebo na balkoně ručně psanou ceduli s nápisem "Ať žije 50. výročí kubánské revoluce", kterou tam někdo umístil buď ze strachu, nebo z opravdového nadšení. To se na Kubě dost složitě určuje. Někteří doposud hovorní lidé při politických tématech najednou ustrašeně zmlknou, jiní naopak pějí ódy na prezidenta v důchodu Fidela i jeho bratra a nástupce Raúla. A zdá se, že jim to revoluční básnění jde od srdce.
Mulatky proti mariňákům
"Slavíme půl století revoluce, Američané nám ji nepřekazili a nepřekazí," říká nadšeně María, pracující v muzeu José Martího, kubánského národního hrdiny z 19. století. U ženy z památníku na náměstí Revoluce, na kterém Fidel Castro nesčetněkrát dlouhé hodiny mluvil k početným davům, to může vypadat jako povinné nadšení. Jenže ho potvrzují i další lidé. Největší výhrou revoluce je pro ně fakt, že dokázali pět desetiletí odolávat Americe.
"Kubánský národ je malý, ale nemá strach. Z lásky k vlasti bude za ni bojovat proti komukoliv," tvrdí Alejandro, který jako geolog v revolučních začátcích zblízka spolupracoval s ikonou radikální levice Che Guevarou.
Pak s úsměvem bojové odhodlání Kubánců zlehčuje, když popisuje, jakou taktiku mají připravenou na americké mariňáky. "Mohou být nejlepší vojáci na světě, ale při invazi by nemohli projít třemi liniemi naší obrany. Hned na pláž umístíme každých deset metrů flašku rumu. Ty, kteří překonají tuto překážku, čekají sto metrů od břehu naše krásné mulatky. A ty, kteří dokážou odolat i tomuto potěšení, oloupí naši bandité do naha."
Je 1. ledna dopoledne, na připomenutí dne vítězství mají všichni volno. Po vítání roku 2009 (mimochodem na Kubě se oslavuje v rodinném kruhu, takže silvestrovská Havana je nezvykle prázdná kromě pár podniků vyhrazených pouze pro turisty) se lidé teprve pomalu vzpamatovávají, takže život města má klidnější ráz.
Oficiální revoluční fiesta za účasti politiků se odehrává v Santiagu de Cuba na východě země, kde bojové úspěchy vousáčů donutily v noci na 1. ledna 1959 diktátora Fulgencia Batistu vybrat zbytky ze státní pokladny a odletět do exilu v Dominikánské republice.
Fidel Castro neslaví
Před padesáti lety tam Fidel Castro vyhlásil svoje vítězství, nyní však již dopředu Kubánci věděli, že na shromáždění vystoupí jeho bratr Raúl. "El Líder Máximo" pouze na Silvestra v sedm hodin přes média vzkázal:
"Blahopřeji našemu hrdinskému lidu k padesátému výročí triumfu." Pro Havanu se žádné monstrakce nechystají. Večer vláda jako obvykle pořádá koncert na místě zvaném "tribuna antiimperialista", které je provokativně položeno přímo před americkým obchodním zastoupením na proslulém havanském nábřeží Malecón. Kubánci tam nepřátelským sousedům pravidelně dokazují, jak jsou nadšení zdejší vládou.
Mechanik Carlos se sem večer chystá. Opravdu se mu chce slavit triumf Castra a spol.? "Triumf revoluce se musí oslavit, ale také rád tančím," naznačuje, co je hlavním tahákem oslav.
Někteří lidé však nechtějí vědět, kde se oslavy konají. "Já dávám přednost tomu, abych byl s rodinou," říká tanečník Pablo nahlas a opatrně šeptem dodá: "Nemyslím si totiž, že máme nad čím jásat." Ale připouští, že většina Kubánců slavit bude. Hlavně mladí využijí situace, že se v ulicích něco děje. A vše, co vybočuje z komunistického normálu, stojí za oslavu. Byť je to fiesta na počest režimu, kterému mnozí z nich ani trochu nefandí.
